Re: Jak byste řešili (coby učitelky) nečekanou situaci při cestě do muzea, na vycházce, v divadle aj.

Zažila jsem něco podobného - byla jsem na ŠvP coby vychovatelka, odpoledne vyrazila s dětmi za Strážného do Vrchlabí, kde si dítka nakoupila pohledy a mlsky. Cestou "domů" zakopl kluk, co si koupil takový ten špalek a zvládl ho ocucat do pěkné špičky. Zakopl, špalek v puse, prorazil si měkké patro, z pusy se valil proud krve....
Já pochopitelně sama, sebou 35 dětí... Bylo mi asi 22 let....
Naštěstí jsme tam byli už asi 2 týny, takže děti věděly - po červené a pak po modré a pak kousek po silnici.... Já popadla kluka do náručí a udělala svůj rekord v běhu - letěli jsme do Vrchlabí do nemocnice. Od tam jsem - sotva jsem dítě předala Mudrům - volala do chaty, aby šel někdo dětem naproti a já zůstala s tím zraněným. O mobilech se nám tenkrát mohlo jen zdát (byl to rok cca 1986 či 87). Děti, které když šly se mnou dělaly nejrůznější blbiny, šly prý ve dvojicích jako ovečky - paní učitelka pro ně došla a viděla je zvrchu, jak se k ní blíží.... Byly z toho samy v šoku, když viděly spolužáka, jak mu proudem valí krev z pusy. Byli to třeťáci koncem šk. roku, takže tak okolo 10 let.
Myslím si, že kdyby se něco stalo se mnou, poradily by si ty děti také.....
A já do dneška, když vidím dítě s lízátkem v puse, tak mu říkám, ať si ho nese v ruce a ne v ústech....
Simča