Re: Estivillova metoda

Nikdy jsem nic podobného nepotřebovala, děti spaly klidně. V pěti měsícíh nikdy nevíš, co dítě vlastně potřebuje, takže v žádném případě bych ho nenechávala bez kontroly, jestli nepotřebuje odříhnout, nebo přebalit, nebo jestli nemá zvýšenou teplotu apod. nebo jestli prostě nepotřebuje pochovat a uklidnit.

Estivillova metoda:

Co je důležité?
Je třeba být opravdu rozhodnuti s usínáním či přerušovaným spánkem vašeho dítěte něco udělat – to je základ! Vůbec nezáleží na věku dítěte, ať je mu 9 měsíců či 4 roky, postupujeme vždy úplně stejně. Začněte, až budete rozhodnuti dítě v noci nekojit - dítě starší 6 měsíců již noční kojení či krmení nepotřebuje a mělo by prospat v kuse 10-12 hodin. Nezačínejte s nácvikem, poud je dítko nemocné.
Je třeba, aby všichni členové domácnosti, kteří se do uspávání dítěte zapojují, byli obeznámeni s touto metodou a aby v její úspěch věřili. Naučení dítěte usínat samo může trvat celý týden, některé děti spinkají jako andílci již třetí den, je to různé, ale vždy je třeba, abyste byli trpěliví a klidní a tento klid přenesli na vašeho drobečka.

Je třeba mít připravené vnější podmínky pro nácvik usínání.
Dítě by mělo usínat/spát ve své postýlce a teplota v místnosti by měla být cca 20°C. Odlišujte den a noc. Při denním spaní nezatahujte rolety, nechte v pokoji denní světlo, nijak výrazně neomezujte hluk. Naopak v noci je třeba, aby byla v pokoji tma (nepoužívejte žádná ani tlumená světla) a klid. Připravte dítěti předměty, které bude mít při usínání a celou noc u sebe (postačí 3 věci). Může to být např. plyšová hračka, která bude s dítětem v postýlce, závěsný kolotoč, který dítě vidí, ale nedosáhne na něj, obrázek na stěně, na který vidí nebo dudlík, pokud ho ještě používá. Všechny vybrané předměty dítěti ukážete, než ho uložíte do postýlky, aby vědělo, že jsou tam s ním.

Návyk k afektivitě
Děti mají rády pravidelnost, dodává jim pocit bezpečí a jistoty. Než jde dítě spát, měl by vždy předcházet stejný sled událostí. To znamená, že dítě by mělo být nakrmeno a vykoupáno, popř. nakojeno. Poté by měla následovat nějaká příjemná činnost s rodiči, aby dítě vědělo, že ho rodiče mají velmi rádi. Můžete si chvíli hrát, přečíst pohádku, zazpívat písničku. Doporučená doba je cca 10 minut, tuto činnost provádějte mimo postýlku a ještě lépe mimo místnost, ve které dítě spinká. Této činnosti se říká „návyk k afektivitě“.

Dítě je v postýlce a co dál?
Poté uložíte dítě do postýlky a pronesete větu, kterou si předem připravíte. Můžeme jí říkat třeba „kouzelná formulka“. U nás používáme tuto větu: „Jakoubku, maminka s tatínkem chtějí, abys spinkal sám, máš tady myšáka, méďu a žirafku, tak hezky spinkejte, dobrou noc.“ Připravte si ale větičku, která bude vyhovovat vám a bude obsahovat výčet všech předmětů, které jste dítěti na noc připravili. Kouzelnou formulku proneste klidným, vyrovnaným, ale rázným tónem a než odejdete z dětského pokoje poprvé, zopakujte ji třeba třikrát tak, abyste tam strávili přibližně 30 sekund. Při dalších návštěvách v pokoji nezůstávejte déle než 10 sekund.

Jak často do dětského pokoje chodit a proč?
Dítě pravděpodobně ihned spustí pláč, bude si vynucovat vaši přítomnost všemožnými způsoby, které ovládá (některé děti dokonce zvrací – v tomto případě, dítě omyjte, převlíkněte a dále postupujte stejným způsobem). Čím je starší, tím rafinovanější způsoby vymyslí. Vy ale na jeho naléhání nedáte, jeho chování si nevšímáte, vždy jen vstoupíte do pokoje, pronesete naučenou formulku, lehce se dítěte dotknete a odcházíte. Dítě nebudete hladit, držet ho za ruku, rozmlouvat s ním a diskutovat. Rozhodně dítě nevyndávejte z postýlky.
Do pokoje vstupujete ne proto, abyste dítě uspali, ale aby vědělo, že jste ho neopustili, že ho máte pořád stejně rádi, ať vyvádí, co vyvádí. Proto je důležitý stále stejný klidný a trpělivý přístup!
Do pokoje budete vstupovat a větičku pronášet takto:
- první den nácviku: první čekání – 1 minuta, druhé čekání - 3 minuty, třetí a další čekání - 5 minut
- druhý den nácviku: první čekání – 2 minuty, druhé čekání - 5 minut, třetí a další čekání - 8 minut
- třetí den nácviku: první čekání – 3 minuty, druhé čekání - 7 minut, třetí a další čekání - 11 minut
- čtvrtý den nácviku: první čekání – 4 minuty, druhé čekání - 9 minut, třetí a další čekání - 14 minut
- pátý den nácviku: první čekání – 5 minut, druhé čekání - 11 minut, třetí a další čekání - 17 minut
- další dny než se dítě naučí usínat samo: první čekání – 6 minut, druhé čekání - 13 minut, třetí a další čekání - 20 minut
Takto budete do pokoje vstupovat vždy, když to bude třeba a vaše dítě bude vzhůru, nezáleží na tom, zda je 20h nebo 3h. Postup bude pokaždé stejný.
Po několika dnech by se spánek dítěte a tím pádem i váš měl rozhodně vylepšit. Metoda se zdá být drastická, ale nebojte se jí, není rozhodně nijak nebezpečná a dítě při ní neutrpí žádnou újmu. Naopak dítěti se vylepší spánek, bude přes den klidnější, vyrovnanější a jakoby roztomilejší