Re: Jak uspat 21měsíčního raubíře?

Teri, moje zkušenost s mýma dětma a těhotenstvím je,že čím blíž k porodu, tím víc dítě "zlobí". A s tím se moc dělat nedá, respektive, žádným zázrakem to nezlepšíš, po porodu to taky ještě chvíli bude trvat, než se to prostě u vás doma po novu utřepe a všichni si tam zase najdou svoje místo.

To usínání máme taky, akorát Roz je starší, 29 měsíců. Usínávala dřív taky bezproblémově sama /už od miminka - jakýto rozdíl oproti prvnímu, kterého jsme museli uspávat, ji stačilo položit do postýlky a sama prostě usnula, ovšem kdeže loňské sněhy jsou.../. Mám pocit, že to je tím odpoledním spaním - vyspí se moc a večer je málo unavená, tak kraví. Zase když ji spát nedám, sice vydrží, ale je jak přetažený péro a usínání trvá snad ještě dýl.

Teď se to ustálilo na tom, že ji nechávám po obědě spát hodinku, pak tak nějak nenásilně budím (což trvá klidně další hodinu, ona chce spát, odmítá vstávat). Když spát nejde, musíme ohlídat, aby večer byla lehce po sedmé v posteli, jinak je přetažená a pak to končí řevem a usnutím defacto uřváním (ne, že bychom ji nechali vyřvat, ale řve prostě únavou a cokoli se snažíme, je špatně, a´t si říká, co chce - je to mistrovské dílo ji uklidnit a vytrhnout z toho pláče, uf). Na přechod do režimu spánku nechváme hodinku času, aby to bylo klidné a v pohodě /ehm, ne vždy se daří, ale snažíme se, že?/. Po definitivním uložení (předtím se čtou pohádky nebo zpíváme s kytarou s tátou/ a zhasnutí si k ní chvíli lehnu, ale předem se domluvíme, že si lehnu jen na chvíli a pak musím jít ještě "věšet prádlo" nebo "se navečeřet" prostě něco musím jít dělat. Ležím u ní tak 10 minut, po 3 minutách se ptám, jestli už můžu jít věšet to prádlo, většinou napotřetí mě propustí. Pak nás ještě tak 2-5x volá (dudlík, kadit, čurat, pití, klasika). Přijdeme, vyřešíme, odcházíme. Momentálně zabírá, že slibujeme tomu, kdo bude hnedka hezky spinkat, na ráno odměnu (ráno mají pak děti na stole připravených jednoho gumáka, nebo 3 lentilky, nebo tak, prostě drobnou sladkost nebo tak něco). Ona spí s bráchou v pokoji - jsou tam dva, on usíná většinou do 5-10 minut po přechodu do horiznotu, i když ona ječí ještě hodinu (naštěstí, on je fakt už dobrý spáč - tak od 4 let, vydrž!!! ).
Oplatilo se nám dodržet to pravidlo neuspěchat ukládání, vše v klidu a povídat si o tom, jak to bude po uložení do postýlky (já si k tobě na CHVÍLI lehnu, pak ale budu muset jít pověsit ještě prádlo, dobře?). A když pak volá, tak jen přijít, vyřešit, rozloučit se a odejít, NEZŮSTÁVAT.

Někdy to je ale na mašli, i přes všechna opatření. Uklidňuje mě, že z toho vyroste, bo kluk z toho taky vyrostl (byl to samý v bleděmodrým, možná i horší, protože jeho jsme uspávali od mimina a on ještě navíc v noci moc nespal, dokud byl kojený), trpělivost se vyplatila.