Re: Fakultní dětská nemocnice Brno ORL,odd.20

Ahoj, tak vám to sem musím napsat: jsem fakt blbá, že jsem nedala na váš názor a bohužel jsem Terku na nosní mandle objednala do dětské. Na jednodenním odd. 18 to bylo celkem v poho, ale bohužel nás potkala nejhorší kombinace: večer krvácela a tak byla na noc přeložena na odd. 20. Sestra nás tam přivedla, řekla jedné místní sestře o co jde a nechala nás osudu. Místní sestra nás dala na jedinou volnou postel mezi kluky, to by ještě šlo. Pak odešla, že donese čaj a protože Terka už 24 hodin nejedla tak piškoty na namáčení. Půl hodiny čekám a sestra nikde.Tak jsem ji šla hledat, ovšem narazila jsem na jiné dvě sestry, které na mně koukaly jako na marťana co tam dělám... nikdo jim nic nehlásil. Tak jsem se snažila jim to vysvětlit, ovšem jejich výraz, jak je tím obtěžuju, stál za to. Pak přišel manžel s léky (protože nás pro Terku nechali přijet s věcmi, které nepotřebovala ale bez věcí potřebných...nechápu, proč nemohli zavolat že je změna situace, na co si berou telefon fakt nevím), tak ho ani nechtěli pustit se na dceru podívat, že k posteli může jen jeden... Když se mi konečně podařilo najít onu sestru co šla pro jídlo, tak prohlásila, že na nás zapomněla. Pominu li hlad tak měli hned hlídat, jestli ještě krvácí... Tak jsem Terku nakrmila, jí se udělalo nevolno, tak jsem letěla shánět misku na zvracení... opět otrávené ksichty a arogance, začli nás vyhazovat že jdou děti spát. Ter naštěstí nezvracela, ovšem to jsem se dozvěděla až druhý den protože nás vyhodili. Celou noc jsem byla šílená, nemohla jsem tam zůstat na židli protože jsem musela k synovi, muž jel brzo ráno jako na potvoru do služby a navíc jsem dost nachlazená,nechtěla jsem tam děti nakazit a budit je celou noc smrkáním a kašláním. Ještě před jejím ochodem sestra z jednodenní mi řekla, že od půl sedmé ráno můžu zase přijít. Když jsem přišla ve třičtvrtě na sedm a zvonila, vylezla jen pomocná obsluha a ta mi řekla, že k holce nesmím, že po vizitě, že nejsem na denním docházení napsaná. Vůbec nechápala, že jsme byli přijati akutně. Nechali mně tam třičtvrtě hodiny čekat, až mně tam uslzenou uviděla nějaká cizí sestra a domluvila mi, že můžu čekat uvnitř na oddělení na chodbě a konečně jsem viděla holku že je v pořádku. To se nikdo nenamáhal mi přijít na tu chodbu říct, když mně tam nechali tvrdnout... Ovšem Terka vystresovaná, že sestřičky byly zlé... Pak martýrium propouštění, bylo osm a sestra na mně houkla že až v devět... no nakonec si to doktorka rozmyslela a před půl devátou mi konečně dala papíry. Celou tu dobu tam musela Terka se mnou sedět na chodbičce před pokoji, postel jí hned převlíkli a tak se musela převlíkat na té chodbě. Už mně na ORL v dětské nikdy v životě neuvidí, na kontrolu jim kašlu, jsem domluvená s mojí ORL dr.
Omlouvám se za román, snad to trošku pochopíte ale jsem toho plná, odehrálo se to včera a dnes tak jsem se musela vykecat. Uff...