Re: I učitel je jen člověk - učitelská retrospektiva

Svoje první učitelské místo jsem získala na nejmenovaném středním odborném učilišti. Byl to pedagogický křest ohněm. Hoši spolu živě diskutovali o tom, jaké mám na sobě kalhotky, ale probíraná látka jim byla naprosto lhostejná. Neznalost učiva ale nebyla tím, co by mě trápilo. Vadila mi především absence základních pravidel chování a nezdvořilost hraničící až s hulvátstvím. Nejhorší to bylo u partičky tří kluků – jejich drzosti mi začínaly přerůstat přes hlavu a často jsem nevěděla, co si s nimi počít.
Jednoho dne mne přijel do Prahy navštívit můj strýc, dvoumetrový chlap o tělesné hmotnosti sto dvacet kilogramů. Šli jsme na večeři, která se protáhla, a protože se nám nechtělo domů, rozhodli jsme se pro skleničku v baru. No a tam jsem ono výtečnické trio potkala. Vylíčila jsem strýcovi, co jsou zač, ten se zvednul a šel jim „po chlapsku“ domluvit. Zkrátka jim řekl, že když mi nedají pokoj, počká si na ně a rozbije jim hubu. No, pedagogické to zrovna nebylo, ale – světe div se - od té doby byl klid!