Re: Dát nevěrníkovi druhou šanci?

Holky, vážím si toho, že se mnou ztrácíte čas , dík moc!

Luc, ne, že bych na jeho návrat čekala, ale nezastírám, že jsem s ním od počátku počítala jako s jednou z alternativ. Právě že nejsem nezkušená náctka, dokážu si spočítat, že když se někdo vrátí někam, odkud akorát před x lety odešel, aniž by se jeden nebo druhý mezitím ÚMYSLNĚ změnil, nemůže to bejt o moc lepší, zvlášť když oběma mezitím přibyly akorát další zkušenosti (ubírající na optimismu a důvěře) a naopak přibyly roky (ubírající na ochotě se někomu přizpůsobovat).

Já jsem se v mezičase zařídila pro sebe, stihla jsem navázat pár (nikamnevedoucích) známostí spíše "zkulturňovacího" charakteru a pochopit, že po čtyřicítce opravdu moc chlapů, kteří by byli volní z jiného důvodu, než z toho, že se pro společný život moc nehoděj, zrovna zástupy nejsou KDYBYCH se v takových ideálech teď brodila a přehazovala je v obýváku vidlema, tak bych samozřejmě na nějakého ex zvědavá nebyla . Ale že jo - není to ani flákač, ani násilník, ani opilec apod. (k takovému bych se nevracela)...a dokonce ani chronický sukničkář ...prostě je to jeden z těch nemožných chlapů, ale když jsem s ním žila, tak mi s ním bylo dobře, a věděla jsem, že TOHLE je ON, na kterého jsem čekala 40 let. Dobře, 36 Já to dost dobře před ním nemůžu utajit - můžu se mu sice "nedat lacino", což hodlám, ale když vidím všechny ostatní ženské kolem sebe, co překusujou ve svých vztazích...prostě taková je blbá doba, že ženská může bejt buď hrdě sama (což není Brebbeřří šálek čaje), a nebo musí holt toho překousnout víc než chlap, kterýmu samota v zásadě nejen nevadí, ale spíš vyhovuje.