neznámá, to je tak krásné, že píšeš, že obraz Tě musí oslovit a být to srdeční záležitost! :)
Nechápu, jak si mohou lidé dávat do bytu obrazy jen proto, že se jim hodí k barvě čalounění. Pro mě je obraz okno do světa, který pro mě osobně něco znamená. Ať už je to krajina, která se pojí s nějakou mou vzpomínkou, nebo něco zcela jiného, předmět, osoba...co rezonuje s nějakým mým pocitem.
Obrazů máme doma hodně, podstatně víc, než máme kam dát. Sama maluju, takže některé jsou vlastní. Řada jsou dárky, některé jsou přímo na vyžádání (přála jsem si ho) zakoupené od malíře z mého rodného města. Další mám z ciziny, zakoupené u pouličních umělců. A mám i reprodukce slavných děl, které si z pochopitelných důvodů pořídit nemůžu. Ale všechny ty obrazy pro mě něco znamenají.
A já sama obrazy pořád měním. Podle toho, jakou mám zrovna vnitřní potřebu. Když se mi stýská po moři, navěsím mořské krajinky. Teď v předjaří se mi stýská po květinách, takže jsem vytáhla třeba velký obraz hortenzií a vyměním ho za maják nebo krajinu s Blaníkem...
Pokud nevíš, kde obrazy sehnat, nejsou špatné malé galerie v malých městech. A nemusí to být ani galerie. Ve vesnici, kam jezdíme na chalupu, pořádají jednou ročně prodejní výstavu obrazů jednoho místního malíře, )kterého jsem i někdy viděla v polích se stojanem) malujícího okolní krajinu. A jednou ročně prodejní výstavu všech šikovných z obce - odtamtud mám jeden paličkovaný obrázek.
pak taky mívají obrazy v bazarech. Jsou to taková ta díla, která nemnamaloval nikdo slavný, ale třeba strýc a nemají finanční hodnotu. Ale na nějakém takovém finančně nevýznamném obrázku jsem třeba našla krajinu, která je mi blízká.
Nebo zkus nějakou svou fotografii, kterou máš ráda, zvětšit a zarámovat. Nemyslím rodiny, ale prostě něčeho, co Tě kdesi oslovilo a právě proto sis to vyfotila. Budeš překvapená, jak zvětšením a zarámováním zkrásní. Jak psal Baudelaire:"jak vkusný rám vždy obohatí dílo..."
