Obdivuju vás, jak to zvládáte?

Obdivuju všechny, co tohle řeší. Já to měla podobně a rozhodně neřešila. Přes noc jsem vstávala k mimču, přes den byla vzhůru se starší dcerou, která tenkrát měla potřebu pořád se mnou hrát. Nevyspalá, do toho vaření pro starší dceru (mladší jsem kojila, pro sebe bych nevařila). Mlela jsem z posledního a počítala dny, kdy půjde do školky. Naštěstí jsem měla úžasnou kliku, že školku milovala.
Když nastoupila do školky, byla jsem ráda, mohla jsem pozornost konečně přesunout na miminko a věnovat se mu plně tak, jak první dceři.
Takže obdivuju všechny, kdo si nechávají děti doma, jak to děláte? Někdy si připadám jak neschopná matka