Vlastní hračky ve školce - půjčování

Ahoj, nevím si teď moc rady se situací, která nastala u nás ve školce. Malé je 3,5 roku, od září chodí do školky a je tam spokojená. Našla si tam kamarády, takže potud fajn. Ale tento týden jsem už 2x řešila situaci ohledně půjčování hraček.
Na třídních schůzkách nám sice nošení vlastních hraček nezakázali, ale ani moc nedoporučili. My jsme najeli na systém, že prostě vlastní hračky do školky nenosíme a malá s tím nemá problém. Ale kamarádí s holčičkou, která si každý den pár hraček přinese. Už asi minulý týden té naší nějakou hračku půjčila domů. Proběhlo to v pohodě, naše poděkovala, příští den vrátila. Protože mi to bylo už trošku hloupý, dala jsem malé její korálky (kamarádka jí půjčovala svoje) do školky, aby je půjčila kamarádce. Ale kamarádka si je půjčit nechtěla.
No a tento týden zas přijdu pro malou do školky a ona ke mě běží, že jí kamarádka půjčila korunku (pro princezny) a plyšového zajíčka. Já říkám "ne, nemůžeš si pořád něco půjčovat domů." ale kamarádka "ale já jsem jí to půjčila". Tak jsme tedy poděkovaly, já malou poslala vyčůrat, že jí ty věci podržím v šatně. Mezitím přišel pro kamarádku tatínek, a kamarádka si to rozmyslela, že si to vezme domů. Tatínek jí sice říkal, že ale když to půjčila, tak by si to neměla pak rozmyslet. Já šla za malou na záchod ji na to připravit. Tak jsem jí řekla, že kamarádka si to rozmyslela, že by jí bez těch hraček bylo smutno, a tak že jí je vrátíme. No a malá zareagovala tak, že začala brečet a kvílet ve stylu "ale ona mi to půjčila" a "já si to chci půjčit" atd. a nastala scéna. No, nakonec teda tatínek kamarádky byl úspěšnější než já a přesvědčil dcerku, že když už hračky jednou půjčila, tak si to pak nemá hned rozmyslet a ona je teda naší půjčila. Já byla samozřejmě vytočená, ale nějak jsme si o tom doma promluvily a taky, že nechci, aby si pořád něco půjčovala domů, že ve školce klidně, ale před odchodem vrátit. Včera v pohodě, hračky v klidu vrátila, nic dalšího se nepůjčovalo. Ale dnes zase přijdu a zas ke mě jde s korunkou na hlavě a dalšíma dvěma hračkama v ruce. A že jí to kamarádka půjčila. Tak říkám "ne, na něčem jsme se dohodli, běž to vrátit" a začalo fňukání "ale ona mi to půjčila", kamarádka se přidala "ale já jsem jí to půjčila", tak říkám dobře, ale jednu věc a ty ostatní vrátíš hned. Sice se jí nechtělo, ale nakonec si vybrala jednu věc, ostatní s poděkováním vrátila. A kamarádka "já stejně půjdu s babičkou něco koupit". A já na to "ale to ne, naše nemá narozeniny" a malá "ano, prosím, já chci" a kamarádka "a já už vím co jí koupíme". Nějak jsem s malou odešla na záchod, kde pořád brečela že proč to nechci dovolit a že kamarádka jí chce přece udělat radost, já že si o tom promluvíme doma... Mezitím přišla pro kamarádku babička, vnučka na ni, že musí jít cosi koupit té naší, babička zmatená, že neví, kde se to prodává.. No prostě bylo jasné, že babička o tom slyší prvně, že s ní vnučka nic nedomlouvala. A v šatně pokračovalo: "ale já chci něco K. (té naší) koupit", naše v pláči: "koupíš mi to?" pořád dokola. Do toho se tam do toho začaly vkládat další vyzvedávající babičky ve stylu "ale pročpak pláčeš, co se ti stalo?" atd., no peklo. Nějak jsem ji oblékla, vyvlekla ven a celou cestu jsme řešili řev a pláč že kamarádka jí chce něco koupit a já to nechci dovolit..

A já teď nevím, jak se k tomu postavit.. Řešit to nějak? Pokud ano, jak? Co je špatně? Dělám s malou někde chybu? Zakázat půjčování? Změnit rozhodnutí a dávat jí do školky její hračky? Přiznám se, že se cítím hloupě i před kamarádčinými rodiči, že si naše malá už asi 4x nesla domů něco půjčeného jejich malé, jako bysme doma hračky neměli, přitom jich má spoustu. Budu ráda za radu, díky.

PS: Podotýkám, že malá nemá s půjčováním ani vracením už docela dlouho žádný problém. Když si chce něco půjčit, poprosí, pak vrátí, poděkuje, bez problémů půjčuje svoje.