Re: Doma je dusno a já nevím proč

Tak u nás už toto dusno trvá skoro 2 měsíce... 3 týdny jsem to neřešila, pak jsem z něj pracně vytáhla, že jsem mu něco nevhodného řekla v autě, když jsme se po vánocích vraceli od jeho rodičů (to bylo 28.12.2010!!!). Co něco si už bohužel nepamatuju, on mi to říct nechce. Občas už se to u nás stalo, ale nikdy to netrvalo tak dlouho. Už jsem i přemýšlela o manželské poradně, ale nemám kam dát malé děti a pořád spíš doufám, že se to nějak spraví "doma". Ale docházejí mi síly. Provozní záležitosti řeším "písemně", na to většinou odpoví, když přijde z práce, tak jakžtakž před dětma komunikuje (starší syn už si všiml, že si tatínek s maminkou nepovídá, tak se aspoň před nima snaží), ale jakmile jdou spát, nastane hrobové ticho ( "v kostele nastalo hrobové ticho, kdo první promluví, ten je...). Když se na něco zeptám nebo něco komentuji, bez odezvy, maximálně nějaký neverbální posunek... Např. včera večer - prolistoval si nabídky, napsal si seznam, kam pojede co koupit, ale že 90% jídla vařím já a že by se zeptal, jestli taky něco nechci, ho ani nenapadlo - a to jsme donedávna na velké nákupy jezdili společně, já se MHD do Globusu nebo Hypernovy s dětma nedostanu...Tak jsem si ten jeho seznam vzala a dopsala tam svoje nákupy. Někdy už jsem na tom psychicky tak špatně, že si říkám, že se omluvím i za to, co jsem neudělala, jen ať se mnou proboha mluví, pak se zase přistihnu, že už po takové době nemám chuť se s ním bavit, bojím se zase nějaké záporné reakce. Hrozně jsme se za ty dva měsíce odcizili, cítím, že každým dalším dnem bude cesta zpátky těžší ( o sexu ani nemluvě, celé dva měsíce nic, zkušela jsem to 3x, buď se vymluvil nebo vůbec nereagoval, bylo mi dost trapně...).O rozhovor jsem se pokoušela několikrát, vždy to byl jen můj monolog.
Takže poradit nemůžu, spíš jen "potěšit", že i jinde se dějí takové nepříjemné věci..... Držím palce, ať to u vás brzy dobře dopadne a jestli chceš, písni na endy0711@seznam.cz.
Ahoj Andrea