Sojko, mám dva kluky a oba skončili s kočárkem krátce po první roce, už do něj nechtěli a než honit dvě děti a mít prázdný kočárek, chodili jsme pěšky. Pořídila jsem si velký batoh a mám od té doby celkem svaly na rukou. A také věčně špinavé kalhoty a bundu.
Kluci chodí bez problémů, ale dokud po obědě spali, nešlo jít ven na celý den, pokud jsem je nechtěla nést dom oba v náručí (a že se mi to párkrát také stalo, když cestou dom v MHD usnuli). Věřím tomu, že jsou malé děti, které toho nachodí spoustu, ale nevěřím, že chodí celý den bez toho, aby si odpočinuly (resp. zvlášť ty úplně malé vyspaly). Na celý den jsme mohli začít chodit ven, až když mladší přestal po obědě spát.
A protože jsme z Prahy, byla jsem vlastně ráda, že nemáme kočárek, bylo snazší vzít mladšího do náručí a seběhnout do metra, než se tahat s kočárkem a honit, kde mám druhého (nemám řidičák, takže fungujeme všade bez auta). Ale stejně tak byly situace, kdy jsem maminkám s kočárkem záviděla, kolik toho zvládnou a že jim prcek, byť tříletý v kočárku posedí.
Takže si nemyslím, že dítě, byť tříleté, které sedí v kočárku, je hnedka malý lenošník, který neumí používat nožičky. Kolikrát to totiž bývá naopak, kolikrát kočárek u takhle malého dítěte spíše vypovídá o tom, že s maminkou tráví venku spoustu času a prostě s sebou mají vše, co přes den potřebují, tedy včetně postýlky v podobě kočárku.
Pokud kočárek přes den potřebuješ, tak ho používej a neřeš, jak se na to ostatní dívají