Re: Každý čtvrtý Čech žije v přeplněném obydlí

Ano, má takové období. Když se mu něco nelíbí (třeba musí ven), tak to často skončí výstupem: "Nemám nikoho rád, nemám nic rád, chci, aby nic neexistovalo... Mám rád jenom svojeho brášku..."

Ad bydlení, tuhle se nepohodl s tatínkem, protože ho nutil sedět u večeře, a rozhodl se, že vezme brášku a mě a šlapacím autíčkem odjede na 60 km vzdálenou chalupu, kde budeme bydlet.

Občas žasnu, jak jsi důsledná. Když mi druhorozený někde přimrzne, tak zpravidla vyměknu a odnesu ho. Nehledě na to, že v těchto mrazech chodíme ven jen v době, kdy mladší spí v kočárku. A starší pak držkuje, že by chtěl být mladším bráškou. A když ho mladšího někam nesu (zatímco starší třeba zdrhá opačným směrem), tak si říkám, oč to mám se dvěma mrňousy teď jednodušší než před 2 lety, kdy tomu staršímu bylo stejně jako tomu mladšímu, toho mladšího jsem měla v břiše a nesměla jsem nic zvedat, a tak jsme s tím starším často venku bojovali do slova a do písmene o každý krok.