Umíte nelpět na svých blízkých?

Tajemství šťastného života a spokojených vztahů prý spočívá v tom naučit se "nelpět"...prostě, brutálně řečeno, jakmile nám ZÁLEŽÍ na určitých lidech, "lpíme" na nich, a jejich odchod (ať už jde o partnery, děti, přátele nebo příbuzné) pro nás znamená velkou a bolestnou ztrátu, v podstatě se podvědomě nepřetržitě bojíme (zvláště po nějaké předchozí negativní zkušenosti - autonehoda, nemoc, rozchod...), že o ně přijdeme, což nám zabraňuje žít "bezstarostně" a tudíž "šťastně".

KDYBYCHOM se prý naopak dokázali povznést nad toto lpění a brali život tak, jak plyne...

Teorie je to pěkná a jistě užitečná - je to však v praxi vůbec možné, nelpět na něčí přítomnosti v našem životě (nemyslím nutně nepřetržité fyzické blízkosti, to je samozřejmě patologické), a PŘESTO k němu mít vřelé vztahy? Vždyť copak mohu v klidu žít s myšlenkou - te´d to přeženu, ale asi mi rozumíte - kdyby se mému dítěti/partnerovi něco stalo, tak se z toho nezblázním, klídek...

Jak na to nahlížíte vy?
Díky za odpovědi