Loudání se s jídlem

Tak mám náladu pod psa, u oběda jsem staršímu synovi (4,5) vlepila pohlavek (poprvé v životě), ale prostě už mě tím jeho jedením táááák neuvěřitelně točí, že jsem to nedala. Takže následovala scénka, nejedl už samozřejmě nic, dohromady teda snědl jeden malinký kousek masa a asi tak osminku brambory. On jí strašně mizerně, nic mu nechutná. Vzhledem k tomu, že nevařim dle jeho apetitu, i když tím bych měla práci velice usnadněnou (stačily by těstoviny a kečup), tak se loudá a nimrá v jídle furt, loudá se i s těma těstovinama, ale to nakonec aspoň sní.
Jak mám vydržet se u každého jídla nerozčílit? Jak to udělat, abych s ledovým klidem odnášela plný talíř jídla a snesla ty jeho úšklebky, vyplivování jídla, atd. Dneska jsem to teda neustála vůbec, ach jo, jsme už dlouho doma zavření kuli nemoci a mám dostat ms, takže vše dohromady, takovej pohlavek , chudák malej. Pak jsem se mu omluvila a snad i vysvětlila.
Jindy to teda zvládám líp, ale vytočí mě to vždycky. Do jídla ho nijak nenutím. Jsme domluvení, že sní co sní, ale musí jíst slušně a snažit se neloudat. To snad není nijak přehnaný požadavek na 4,5letého kluka? Už vážně nevím, on se loudá i se sušenkou, sní kousek a pak, že musí počkat, až si krkne nebo si odpočinout. Nakonec to třeba ani nesní. Už přemýšlím, jestli nemá i nějaký zdravotní problém. Někdy má teda zase období, kdy jí docela hezky. Je to hubeňour, ale roste a přibírá podle naší doktorky v pohodě.
Ach jo, no nic, tak jsem si aspoň trochu ulevila. Ráda si přečtu nějaké fígly, jak to ustát, když vám rupou nervy, uklidnit se a vyřešit to v klidu. Děkuju