Re: Poznáte na člověku, že není psychicky v pořádku?

Já mám třeba kamaráda, kterej jednu dobu je děsně v pohodě, zábavnej, společenskej, vtipnej, diskutující, zajímá se o druhý. A pak to příde. bum prásk, a teď pozor, změna. Například třeba na něho mluvím, odejde mi v půlce věty, nebo prostě něco říkám, čekám na odpověď a on se vůbec nenamáhá mi odpovědět, prostě se otočí a dělá si svoje, nebo odejde, nebo začne meldovat něco, co vůbec nesouvisí k tématu. Třeba se zeptám, kde se večer sejdem, a on na mě zírá, pak mu zasvítí oči a pak mi řekne: "Ty, jako... ty kontaktní barevný čočky, můžou být i dioptrický?" A já si dycky řeknu Aha, ty jo, máme to tady zase... a tak dycky řeknu jenom Přiď, až to bude zase óká...
Potom mám kamarády, kteří sou nějak sociálně nepřizpůsobiví, což nevím, jestli je porucha, ale asi jo, protože si pořád nemůžou uvědomit, že jejich činy budou mít následky, že když něco divnýho udělají, tak to normální lidi nepochopí, kroutí hlavama nad tím, že když něco rozbijou a musí to zaplatit, nezdá se jim to "fér". Ale to není, že by dělali machry, jak na všechno serou, oni tomu prostě doopravdy nerozumí. Sheldon Cooper je velký vzor!
Takoví lidi pokud se ocitnou v nějakým vztahu, to je teprv katastrofa na entou. Nechápou, proč by měli holce kupovat pití, ptají se, jestli to není trapný, a sáhodlouze rozebírají, proč to tak je na tom světě. Oni nejsou zlí, nebo křupani, nebo tak. Oni to tak prostě mají. Když takovýmu člověku volá holka pětkrát denně, tak kroutí hlavou "proč mi volá, když doopravdy nic důležitýho nechce..."