Pokud se k tomu staví takhle, tak bych opravdu vzala nohy na ramena a hodně rychle utíkala pryč. To asi slyšet nechceš, ale...
Sama mám muže, který se mě zastává, stojí za mnou proti výpadům jeho maminky. Nicméně první rok po svatbě jsme si s ní poměrně tvrdě vyjednali hranice, za které nemůže - bylo to hrozně ale fakt hrozně náročné na psychiku i když vše v podstatě vyřizoval manžel. Potom se narodila naše první dcerka a my se odstěhovali o 300 km dál a vše se hooodně uklidnilo ve vztazích s tchýní. Asi se začala realizovat na naší dcerce a opravdu já nabyla pocit, že mám v ní i já maminku a opravdu jsem ji i začala mít radši než svoji. Mezitím se narodila naše mladší dcerka a opravdu vše v pohodě. Tchýně nám pomáhala v rámci svých možností, kdy mohla (bydlíme 300 km od ní takže vcelku omezeně, ale zavařovala pro nás, mrazila věci ze zahrádky a občas přijela pohlídat)... byla i první, kdo viděl naši druhorozenou v porodnici... opravdu jsme měly z mého pohledu super vztah tchýně-snacha.
ALE v loni o narozeninách starší holky se vše pokazilo. Dala průchod svých citům a pocitům, které mám dojem, že jí ležely v žaludku už hoooodně dlouho(vše děláme špatně; špatně věříme, málo žijeme duchovnem) + vykládá po známých zaručené informace, které u nás slyšela, ale které si s mužem říkáme v rámci našeho manželského možná černého humoru a ještě se u toho smějeme...

a můžu Ti říct, že od loňského září do teď tím nějak extrémně vnitřně trpím. Asi tím, jak stárnu nebo nevím čím to je, ale nemám na tchýni energii a co víc mám i dojem, že ničí psychicky mého manžela - ten by ji strašně rád vytěsnal z hlavy a já to potřebuju s někým sdílet... ale s ním už to moc nejde, protože ho to ničí o to víc, že je to jeho mamka. Svého otce osobně nezná, takže by aspoň s tou mamkou měl nějak vycházet.
Kamarádka mi teď o víkendu, kde jsme byli na návštěvě, řekla, že ji mám hodit za hlavu, protože se z ní zblázním, ale máme dvě dcery, které ji mají rády a taky jejího muže, jediného dědečka, kterého moje holky mají... ona nás dál zásobuje zavařeninami.... ale já s ní mám vnitřně prostě velký problém a můžu Ti říct, že nemít podporu v mém manželovi, tak už jsme nespíš od sebe (byť jsme věřící) a nebo máme doma hooodně podivné vztahy a atmosféru. Tím vším zdůvodňuju to, že nemít podporu ve svém partnerovi proti jeho mamince je prostě obrovské mínus a se svými zkušenostmi bych prostě do takového vztahu opravdu nešla. Dal Ti facku v době "chození" - třeba jsi předváděla něco extrémního, ALE! - na mě tohle vše fakt dobrý dojem nedělá. Podpora muže je to nejdůležitější, aby se dala takováhle tchýně přežít bez újmy na zdraví!