Re: Kniha o životě na venkově v minulosti - doporučte

Jarmila Glazarová - Chudá přadlena
Ale je to dost drsný.
našla jsem úryvky, ale nejsou zdaleka tak hororové:

Děti
Na Valašsku se rodí spousta dětí. V každé chalupě je jich deset, někdy i více. Matky jsou zvyklé porodit samy. Ne vždy je totiž nablízku někdo, kdo by rodičce pomohl. Pokud je to možné, přivolá se k onomu důležitému okamžiku porodní bába. Před porodem si nachystají vodu na plotnu, aby se ohřála, dále nůžky a „šňůrečku“, aby se dítěti včas odstřihla pupeční šňůra a zavázala.

Po narození se dítě nejdříve vykoupe. Koupel se provádí v co nejpěknější nádobě, aby byl potomek hezký.

„Narodilo-li se děvčátko, voda koupele se trochu osolí, aby až vyroste, bylo chutné. Lžičkou medu se osladí, aby kdys bylo sladké. Přilije se trochu mléka, aby mělo tělo bílé. Na dno se položí věchýtek slámy, aby mu vyrostly dlouhé vlasy. I několik penízků je radno položit do vaničky, aby se děcka drželo bohatství."

„Chasník se položí na baraní kožuch, aby byl silný a kudrnatý, aby byl teplej nátury a nikdy mu nebylo zima.“

„Zjara a v létě se vynese a položí chvilku na zelený trávník, kam nevkročila ničí noha, aby byl zdráv, svěží a aby rostl krásně a bujně jako tráva.“

Po koupeli se podá dítě matce, aby je políbila. Polibek mezi nimi vytvoří silné pouto a odejme dítě z moci ďábla. Poté se podá k políbení otci a ostatním příbuzným.

Je zvykem každé novorozeně pokřtít. Ke zvoleným kmotrům se vyšle porodní bába a prosí je, aby z dítěte udělali křesťana. Jak se po porodu vytvořil vztah mezi matkou a miminkem, tak se vytvoří pouto i ke kmotrům. Kmotře se říká „křesná matička“ a hraje důležitou roli v životě svého kmotřence.

Matka dodržuje po porodu šestinedělí. V tu dobu má chatrnější zdraví a je považována za nečistou. Proto musí přijít do kostela, podstoupí jistý obřad – kněz pro ni přijde ke dveřím kostela, přivede dovnitř, modlitbou ji „očistí“ a požehná jí, aby mohla být opět brzy v očekávání.

Důležitý den, který rozhoduje o životě dítěte, je ten, kdy matka potomka odstaví. Položí před něj knihu, růženec, peníze a cukroví. Podle toho, po čem dítě sáhne, se hádá, čím v dospělosti bude, jaká bude jeho povaha a zájmy.

Nemocné děti
Malé děti mohou snadno onemocnět. Nejčastější nemocí je podle horalů „vřed“. Představují si ji jako ďábla, který ničí tělo a duši. Některé děti se s vředem narodí, pozná se to podle opakujících se křečí. Vřed se může projevit také leknutím. Dítě vyděsí had, kterého uvidí v poledne, kominík, který z dálky vypadá jako čert, či mloci, kteří jsou vtělením hrůzy.

V tomto případě existuje několik způsobů, jak nemoc vyhnat z těla, například strhnout z těla košilku a zakopat ji. Velmi časté je „okuřování“, používá se k tomu svatebního věnce či pavího pera, zapálení hromničné svíčky nebo spálení třísek z devíti prahů. Horalé tomuto způsobu věří a používají jej.

Za příčinu vředu je podle lidu považována nadpřirozená síla, ale ve skutečnosti je to podvýživa. Dětem chybí spousta vitamínů a látek potřebných k dobrému zdraví. Je poškozená nervová soustava, a tak vznikají různé představy a fobie.

Režim dětí
Děti odmalička pomáhají v hospodářství. Ty, které povyrostou, se starají o mladší sourozence. Chlapci pasou od jara do zimy krávy, děvčata chodí od 14 let do služby, aby se naučila práci v domácnosti a přilepšila rodině.

Musí dodržovat školní docházku, ale do školy je daleko. Většinou nemají dostatečné oblečení a na pomůcky také nezbývá peněz. V létě děti získají trochu financí, když sbírají houby a borůvky, které posléze prodají na trhu. Do výuky zasáhne dvakrát ročně mocnost, a to brambory – když se sází a když se sbírají.

„Neboť brambory jsou živitelem, jsou hrází proti potopě zoufání a hladu.“

„S brambory pracují děti odmalička. Tisíce, tisíce bramborů oškrabou k snídani, obědu i k večeři. Ach, jaká úmorná, jednotvárná práce. Kvůli bramborům taky nejčastěji hledají maminky březový prut. Ogaři mají stero výmluv, hlavně ovšem na učení a na školu, a odbývají škrabání, jak mohou.“

Slavnost
Mezi události, které náleží k životu člověka, patří bezpochyby svatba. Slavnosti, které jsou spjaty s vírou, jsou Velikonoce a Vánoce. Horalé také oslavují narození dítěte, úspěšnou sklizeň, prostě vše, co jim přináší radost, uspokojení a na chvíli je odvede od všedních dnů.

Svatba
Je zvykem, že mladíci chodí na zálety. V jarních a letních nocích vznikají skupiny chlapců, vydávají se k domům, kde mají svobodná děvčata, a navštěvují je. Většina rodičů se snaží uchránit dcery před těmito nezvanými návštěvami, vymýšlí různé způsoby, jak děvče zamknout, aby se k němu dychtiví mladíci nedostali, ale ne vždy se jim to podaří. Chlapci si najdou cestu k děvčeti, a pokud se jim to nepodaří, rodičům se pomstí tak, že vyvedou nějaký „kousek“.

Při takových záletech se stane, že se mladík zamiluje do děvčete. Poté u něj zůstává, nejde s ostatními dál. Po schůzkách následuje svatba. Je to událost celého příbuzenstva. Konají se velkolepé přípravy. Pečlivě se volí svatební den, uklízí se, peče se, aby vše bylo, jak má být.

Svatba bývá obvykle v sobotu. Nejprve se vydá průvod v čele s ženichem k domu nevěsty. Nevěsta se zamkne a ženichovi se nejprve nabízí jiné převlečené ženy, které on odmítne a vyplatí je. Až pozná svou vyvolenou, následuje snídaně. Poté se vydají svatebčané do kostela, aby byli snoubenci oddáni.

Svatební hostina se koná v hostinci. Je přichystána spousta jídla a pití, tančí se a zpívá. Občas se také „povede“ nějaká hádka či bitka. Největší hostina však čeká doma. Hosté se na ni vydají k večeru. Kuchařky navařily několik chodů a obchází svatebčany, aby je náležitě odměnili.

V noci se vdané ženy ujmou nevěsty, nasadí jí čepec a čekají na ženicha. Opět mu nabízí převlečené ženy, aby je odmítl a poznal svou manželku. Tímto svatba končí a hosté se rozejdou domů.

„Svatba je největší událostí v životě horalů.

Není to nikterak záležitost dvou mladých lidí, kteří se rozhodnou žít spolu. Je to naopak událost, která se týká dvou četně rozvětvených rodin včetně strýců, tet, švagrů a švagrových. Docela snadno může být na slavné svatbě až osmdesát lidí.

V celém tom ruchu a shonu jsou nakonec ženich a nevěsta složkou docela podřadnou. Dívají se na všechny přípravy a chystání zpovzdálí, osamoceni za předivem svých snů a tužeb a plánů.“

Zvířata
Horalé chovají spoustu zvířat, uctívají je, radují se z jejich narození, litují jejich ztrátu. Zvířata jim pomáhají v hospodářství a jsou součástí jejich obživy.

Důležitou roli v životě horala hraje kráva. Jejímu pořízení předchází šetření. Když pak roste, pase se a dává mléko, je majitel spokojen. Než se na jaře poprvé vyžene na pastvu, provede hospodář obřad:

„Uvázal kravám na ocasy po červeném hadříku, proti uřknutí. Na prahu stáje pálil na uhlíčku svěcené byliny a jejich teskným dýmem okuřoval těla krav. Vzdušný potůček neslyšně protéká šerem chléva a jeho korýtkem se vznáší a rozplývá uschlý květ šalvěje a lípy, podražce a křižovance, skropený svěcenou krůpějí. Krávy vdechují posvátný kouř i slova modliteb, jimiž se zachvívá vzduch a jejichž ochranná síla je bude provázet po zelené trávě nástrahami nepohod i závratí slunce, ode dneška až do pozdního podzimu.“

Pokud mají lidé kousek půdy, snaží se pořídit si prase. Když se jej podaří vykrmit, dostanou odměnu v podobě sádla, masa, slaniny a jelit, což je velká vzácnost. I na nemoci prasete existuje lék – použije se strouhaný křen, hořká sůl, husí a psí sádlo, smažená cibule a lék je hotový.

Dalším zvířátkem, které v Beskydech nemůže chybět, je ovce. Dvakrát za rok se stříhá a dává svou vzácnost – vlnu. Říká se, že „každému zvířeti dal Pán Bůh něco na obranu. Ovečce dal trpělivost.“

Koně si mohou dovolit jen zámožní sedláci. Kůň je vzácné zvíře, zastává těžkou práci na poli, vozí zboží na trhy, sváží dřevo. Člověk mu za to dává svou lásku, věnuje mu péči a starostlivost.

K hospodářství také neodmyslitelně patří slepice, které hospodyně chovají pro vajíčka, pes a kočka.

„Pes hlídá a hájí dům a chodívá s hospodářem nakupovat. Následkem toho taky poznal cenu věcí a peněz, a vysbírá kdejaký drobeček.

Kočka, kromě těch myší ovšem, není celkem k ničemu. Je vybíravá a mlsná a všecko aby se před ní zamykalo.“

Zvláštním druhem zvířat jsou hadi. Žijí s člověkem v Beskydech v těsném společenství. Had má prý člověka rád a vyhledává jeho blízkost. Vyskytoval se v jeho obydlí, občas vylezl k peci, přivábila ho vůně mléka nebo se schovával v seně na hůře. Někteří lidé používali sádlo z hadů jako osvědčený lék a lékárníci kupovali zmije pro jejich jed.

„Ovšem, že v tak těsném společenství s hady byli horalé také často uštknuti a že mnohý sešel ze světa hadím jedem. Hadi byli velikou svízelí a postrachem horalů. Bránili se jim, potírali je a vytlačovali od svých příbytků a důvěřivou modlitbou zahrnuli do svého boje i svatou Hátu, patronku a ochránkyni proti hadům.“

Víra
Lidé na horách jsou velmi zbožní. Ať provádí jakoukoli činnost, vždy myslí na Boha, při pečení chleba, při setbě, při slavnostech.

„Vedoucí motiv horalského žití, od narození až do skonání, je odevzdanost do vůle Boží. Všechny nesnáze z boží ruky jsou jenom láskyplnou zkouškou. Ďábel však trýzní člověka pro vlastní rozkoš a pro nic jiného.

Pán Bůh nám nedá zahynout. V objetí horských pásem se lopotíme jako mravenci. Nikdo však není nepatrný tak, aby o něm Pan Bůh nevěděl. Všechny útrapy tohoto světa zdoláme. Ústrky, nedostatek, boře a vichřice, všechna protivenství, která nám může způsobit pýcha a tvrdost hor, zdoláme. Ale my důvěře v Boha, v trpělivé a nenáročné práci vytrváme