Re: Napřed odmítnutí, potom dlouhodobý vztah?

To bylo složité jak žebř.
Přišla jsem do sportovního oddílu. Během prvních pár tréninků jsem si tam vyhlédla prima kluka s super úsměvem. Pokecali jsme, začalo to vypadat fajn, a na další trénink nedorazil. Bylo mi blbé se po něm ptát, tak jsem čekala, jenže on měl úraz a nepřišel několik měsíců, mezitím přibral asi 20 kg a já ho pak jednak nepoznala, druhak jsem zapomněla a třeťak jsem se zakoukala do jiného. Hmmm, jeho to drželo dál, takže se po nějaké době vyjádřil a já ho odmítla a dál řešila svůj platonický vztah k jinému, z čehož furt nic nebylo. Po asi 2-3 letech jsem z toho vystřízlivěla, když jsem mimo jiné viděla další holku, jak se v tom plácá podobně jako já, navíc jsme změnila bydlení a na cvičení jsem začal jezdit s oním původním. Ten mezitím dost zahořkl, měl hodně kritických poznámek ke všemu, .... No a do hry vstoupil jeho kamarád, který do mě v hospodě hučel, že ten kluk je vlastně fajn, že umí spoustu věcí a že s ním sranda, ztratil za něj hromadi dobrých slov, no a já jsem si řekla, že bych to mohla zkusit, když už teda spolu jezdíme domů. Do měsíce jsem byla zamilovaná až po uši, za další asi rok a kousek jsme se vzali. Jsme spolu 10 let.

Už je to jasné? Je to jak na červenou knihovnu.