Re: Má na to Evropa být hrdá?

Zdroj: http://prg.xf.cz/kniha/kap1.htm

Trojúhelníkový obchod

Obchod mezi Evropou, Afrikou a Amerikou, který v 16. století vytvořil počátky mezinárodní dělby práce v rámci světového hospodářského systému, je označován jako trojúhelníkový obchod.

Intenzivní zemědělství na plantážích a těžba drahých kovů ve španělských a portugalských koloniích měly vysoké nároky na pracovní síly, které byly saturovány dovozem otroků z Afriky. Obchod s otroky se stal součástí výnosného trojúhelníkového obchodu. Lodě evropských kupců, naložené zbraněmi, rumem a spotřebním zbožím, vypluly z evropských přístavů do Guinejského zálivu a jeho okolí, kde bylo zboží vyměněno s místními obchodníky za jejich exportní artikl: otroky. Ti byli za nelidských podmínek převezeni na ostrovy Karibiku, do Brazílie nebo do jižních částí Severní Ameriky. Za zisk z jejich prodeje byly nakoupeny produkty místních plantáží jako cukr, bavlna, rum nebo tabák, jejichž prodej v Evropě vedl k vysokým ziskům. V 18. století tvořil trojúhelníkový obchod čtvrtinu francouzského a třetinu britského obratu zahraničního obchodu (Short 1993: 8-10) a spory o kontrolu nad ním byly příčinou řady vojenských střetů.

Forma začlenění míst do tohoto systému mezinárodní dělby práce hluboce poznamenala jejich další vývoj: Evropa se profilovala jako dodavatel hotových výrobků, provozovatel obchodu a místo konečné akumulace zisku a formovala Afriku jako zdroj levné pracovní síly a Ameriku jako dodavatele primárních surovin. Akumulované bohatství vytvořilo v Evropě předpoklady pro rozvoj manufakturní výroby a později i pro nástup průmyslové revoluce, která dále zintenzívnila vazby světového jádra a periferie a prohloubila jejich nerovnost.