Re: S manželem jsme se odcizili

Očko před lety bych napsala totéž, s odstupem pár let už ne! Ona se totiž vždycky nějaká, která o takového bude stát najde nebo může najít a když bude chlap frustrovaný, že doma nic není kromě pohlazení..., tak ho ta druhá užene na vařenou nudli! Sama bych nevěřila, jak ženské umějí být záludné, zákeřné, vychytralé. Za co všechno umějí schovat svoji snahu chlapa svést... Nevěřím, fakt nevěřím, že ne! Manžel mi naštěstí nezahnul, ale byl v tom obrovský kus štěstí resp. já na štěstí nevěřím, ale díky Bohu, že jsem měla nějaký sen, který mi vnukl určitou nejistotu, kterou jsem zahnala a pak obrovská "náhoda", která vedla ke vzpomínce na x let zapomenutý mail... Manžel odolával, ale nahá fotka v příloze, neustálé noční sms, návštěvy dotyčné, zneužívání, že je dotyčný pedagog, hrání na city, že měli podobné dětství... si myslím, že by časem udělaly své. Díky Bohu za to, že mi působil na muže a že nám pomohl uchránit si to co doma máme! Určitě bych neviděla nic špatného na tom, pomilovat se i když já zrovna dnes nemám úplně tak chuť - vždyť je to lidská potřeba stejně jako moje potřeba předehry, pohlazení, přitulení... nebo dejme tomu jídla. Pořád tady zní, jak jsme my maminy utahané z práce okolo dětí, domácnosti, ale já třeba vidím, jak se dře můj manžel a vím, vidím u kamarádek, že to rozhodně není standart všech mužů, že vaří, uklízí je-li třeba... taky chodí domů mrtvý, ale snaží se být na mě milý i když by nejraději zapadl do peřin... Takže nevidím opravdu nic špatného na kompromisu stejně jako Chemical Jane