Re: Páchnoucí žena

Kambalo, v každém zaměstnání jsem zažila někoho, kdo smrděl, také jsem litovala ty, kteří s tím dotyčným nebo tou dotyčnou museli sedět v kanceláři. A často fakt stačilo, když dotyčný nebo dotyčná prošli jen po chodbě a smrdělo to tam nejméně hodinu.

Jednou jsem tuším v jednom časopise v rubrice "příběhy ze života" či tak něco četla příběh "Kolega smrdí". Začínalo to "může to znít úsměvně, ale...". Mně to ovšem úsměvné nepřipadalo. Bylo to o chlápkovi, kterému kolegové domlouvali, ať se v kanceláři nezouvá, k narozeninám a svátkům mu kupovali antiperspiranty, i ho lákali v létě na koupaliště, že u vody ten jeho problém proberou v nějaké příjemnější atmosféře, ale on odpověděl, že se nekoupe, protože má citlivou kůži. Vedení, ke kterému si zaměstnanci chodili pravidelně stěžovat, stavělo ty stěžující si zaměstnance do latě, ať se opováží něco ceknout, protože kolega je odborník, za jakého by se těžko sháněla náhrada. Můj manžel po přečtení článku podotkl, že by ho fakt zajímalo, co by vedení udělalo, kdyby kvůli tomu smradu všichni ostatní zaměstnanci odešli.