Re: KONČÍM

Mám autistickou dcerku, je jí pět let. je to docela opačný typ. Od malinka je ochotná být s kýmkoliv kdekoliv. Ne, nezávidťe mi. Když dělá scény na veřejnosti a někdo jí řekne v legraci - Tak pojď se mnou, já si tě vezmu domů... Chce jít a pak brečí, že nemůže... lidé se dívají divně na mě, co jsem to asi za matku... Na první pohled na ní není nic vidět, vypadá jako normální holčička. Do školky chodí, já můžu chodit do práce. Příspěvky žádné nebereme. Ale děsím se toho, až bude ve věku, kdy by měla sama jít ze školy...copak to zvládne? Vůbec ne. Nevím, samozřejmě, jakým směrem a jakým tempem se bude vyvíjet, co bude schopná pobrat a čím se řídit. Ale teď mě vytáčí šíleně řeči, jak mám úžasné a přátelské dítě, které rozhodně nemůže být autista, protože autisti mají ten strnulý výraz a nesnáší těl. kontakt. Moje dcera hupne na klín i pánovi, který nám přijde čistit koberce a řekne mu, že ho má ráda.