Re: Re:Já bych mu to řekla

Já bych mu to řekla. Říkám mu mnohem banálnější věci, jako jak jsem se dneska měla, jak se děti chovaly, co jsem kde koupila a podobně mi i on říká, jak se mu vedlo v práci atd. Není to povinný výslech, spíš každodenní sdílení, které někdy je a někdy není (když na to není čas, nebo se řeší zásadnější události). A v tomhle kontextu by mi přišlo naprosto přirozené se zmínit i o muži, který se vůči mně choval třeba s nějakým očekáváním. Jak znám manžela, přešel by to nejspíš chápavým mlčením, maximálně by zkonstatoval, že jsem z toho dobře vybruslila. Nevím jakou formou informovala manžela o jiném muži autorka, možná mu to podala opravdu příliš demonstrativně, ale pokud bych si já vyslechla takové bláboly o osobní sféře, asi bych si myslela, že manžel má momentálně ve své osobní sféře někoho vyhlídnutého a nenápadně si připravuje půdu pro eventuální nevěru. Ale ani já bych se necítila povinná manželovi tohle říct. Prostě bych to řekla, protože jsem zvyklá všechno říkat. A věřím, že manžel to má podobně. Leccos už mi v téhle oblasti řekl a leccos ne - vyplulo to na povrch až mnohem později, když na to prostě přišla řeč a byla příjemná a uvolněná atmosféra.