Rozdělené finance v rodině

Doteď jsme se s přítelem víceméně dohodli, vyděláváme teď oba stejně. Určitou (oba stejnou) částku jsme dali na inkaso + jídlo a společné výdaje, se zbytkem si hospodařil každý sám.
Pokud vše dobře dopadne, do budoucna si však přítel v nové vydělá dvojnásobek co má teď a já si naopak budu muset zkrátit úvazek a víc do práce projedu, takže za pár měsíců budu mít o pár korun víc než třetinu jeho nového platu (taky po odečtení nákladů na dopravu). Já navíc z mého platu platím hypotéku (byt je můj už z doby než jsme se poznali).

Přítel si představoval, že on dá do společných peněz cca 15 tisíc a já 7,5. Jenže on by tam dal necelou třetinu platu a já polovinu (+ z toho zbytku bych zaplatila hypotéku a nezbylo by mi skoro nic). A s tím nesouhlasím. Přítel by už navíc neměl kvůli práci čas, aby se jakkoliv podílel na chodu domácnosti a rodiny. Já jsem navrhovala, že já do společných peněz nebudu dávat nic, on těch 15 (já budu spořit, pravděpodobně na svatbu a výbavičku na další dítě, taky rychleji umořovat hypotéku) a výměnou za to přítel bude mít přítel dokonalé zázemí pro budoucí náročnou práci a nebudu ho do budoucna prudit řečmi, ať si uklidí ten talíř a ať vynese koš, nakoupí, vyluxuje, sebere si ty fusekle .. prostě všechno udělám já. S tím zas nesouhlasí on (zjevně si myslí, že práce o domácnost se dá zvládnout při plném úvazku a dítěti s prstem v nose).

Vznikla u nás situace, kdy mluvíme o rozchodu. Podle něj jsem hamižná mrcha, co jde jen po penězích a já zas odmítám dělat nadále doma prakticky vše, už bych si z vlastního platu nic neušetřila bokem a jemu by zbylo každý měsíc kapesné jak na luxusní dovolenou u moře. Myslím, že když už se finanční situace naší rodiny zlepší, měla by se zlepšit všem a ne jen jednomu. Nejvíc ho naštvalo, že bych z ušetřených peněz měla rychleji umořovat "svoji" hypotéku. Jenže tím přece nemálo peněz ušetřím právě zase celé rodině, ne? Až se hypotéka splatí dřív (resp. úvěr ze stavebka), tak zbyde zase víc peněz pro celou rodinu, ne? Nebo se pletu? (momentálně jsem stále ve fázi překlenováku, kdy měsíčně 2 tis dospořuji a 4 tis se platí na úrocích). Takže čím víc se zkrátí doba, kdy se budou platit tak nehorázné úroky, tím líp pro všechny, ne? Do budoucna je stejně jasné, že byt nebude jen můj, ale část mu daruji.

Jak se dohodnout? Včera večer jsme přišli z velkého nákupu, já jsem si natruc lehla na gauč, nic nedělala, a on "musel" uklidit velký nákup, vyskládat myčku, špinavé do ní uložit (když už já předtím navařila polévku a hlavní jídlo), pak musel umýt dítě, uložit ho. Pěkně mu to hlo žlučí. Ale aspoň jsem se asi po půl roce podívala (a dodívala) na film