Re: Co způsobilo krizi tradiční rodiny?

Pro mě by společný soužití nebylo - byla jsem samorost už jako dítě, z domova jsem vypadala co nejdřív (a je to evidentně povahou, neb ségra je mamánek) a když jsme před třemi lety potřebovali přechodně pobejt u našich (v 5+1 se zahradou, takže místa dost), nebyl můj táta schopen pobrat, že by měl ve svym domě klepat, než vstoupí do cizí ložnice nebo že nemůže nadávat dětem za to, že si pro rohlík do kuchyně dojdou samy bez mýho dozoru (v šesti letech)... MMCH ségra s našima bydlet chtěla dobrovolně, aby je měla nablízku, a po necelym roce jí taky bylo jasný, že buď se odstěhuje, nebo přijde o manžela...

Ale připomnělas mi rodinu ze vsi, kde společný soužití je leda tak na škodu, ač si na něm zakládaj. Rodiče s dcerou a jejíma dvěma dětma v baráku. Otec s matkou spolu žijou odloučeně každej na jednom patře, dcera nesamostatná, stále se spoléhající na maminku a nepoužitelná pro partnerství (evidentně od rodičů neměla co přejímat). Na jejích dětech už v jejich nízkym věku je vidět, že ten model přebírají a že nemaj šanci uchopit to jinak. Smutný...