Re: Umíte odpouštět - sobě i druhým?

Evko, to je přesně ono. Takhle to mám taky. A co vím, tak spousta lidí. Někdy si člověk poručí a utne to, ale když je ten podnět hodně silný, tak to prostě nejde.
Oggová, a nepomohlo by, kdybys prostě přijala myšlenku, že mámě neodpustíš? Že nemusíš, něco takového po tobě nikdo chtít nemůže, to by měla být tvoje iniciativa a jestli to takhle necítíš, tak to jednoduše nedělej. Ono odpouštět někomu, kdo mi soustavně ubližuje, to trochu zavání tím, že si budu nakonec připadat jako idiot, který po sobě nechá šlapat. To je pak asi lepší si říct:ubližuješ mi, bolí mě to a nechci si k tobě budovat vztah prostřednictvím odpuštění. Možná je pak na místě postavit si pomyslnou obrannou zeď a vzít to tak, že máma se nezmění, změnit můžu jedině svůj postoj k ní tak, aby mi už její chování neubližovalo. Ono se to ovšem teoretizuje. Ta praxe je pak většinou hrozně náročná.