Ahoj, nejdřív tě chci


, sama mám doposud v dobré paměti, jak moc něco takového bolí

Teď k tomu, jak dál. Nech to chvíli být, na chvíli zkus neřešit, jak s ním budeš komunikovat. Užij si tu bolest, nesnaž se jí vyhnout, protože to nejde. Pobreč si, dej si aspoň týden nebo čtrnáct dní, mluv o tom s každým, kdo bude ještě ochotný tě poslouchat (hlavně toho kamaráda, co přijede i ve 3 ráno si važ

). Najednou si sama uvědomíš, že už tě nebaví nad tím přemýšlet a zase vyjde sluníčko

Psát peprné sms jsem se taky neudržela, no vlasy si kvůli tomu netrhám, ale nemysli si, že ho to donutí, aby se nad sebou zamyslel, nebo nedej bože litoval něčeho, co udělal. Nedonutí. Jen si bude říkat, co ta kráva zase prudí. Člověk, který opustí svou rodinu a nechá ženskou s malým dítětem a dlouhodobě se nepodílí ani finančně, ani organizačně, je buď sociopat, nebo nemá svědomí. Takže akorát utrácíš kredit, tobě se taky neuleví. Čím víc ho budeš kontaktovat, tím déle ti bude trvat, než na to všechno zapomeneš.
No a co dál? Prarodiče bych moc neřešila, ono není moc fajn říkat někomu něco, co víš, že mu ublíží a sledovat jeho reakci. Pro ně je (a měla by být) důležitá především vaše dcera, a věř mi, že budeš mockrát vděčná za to, že máš fungující prarodiče, ale asi si od nich neslibuj nic víc. Uvědom si, že časem tvůj ex bude mít děti s tou novou a oni budou chtít vídat i je, tomu prostě nezabráníš. Přesunula bych váš vztah do roviny oni a tvoje dcera, ve vší slušnosti samozřejmě, protože ti v podstatě nic špatného neudělali.
Co se týká chlapa - pokud bude pořád vypindávat, že by chtěl dceru do péče, zkusila bych léčbu šokem a řekla mu, že s radostí. Že jsi z toho mateřství a rozchodu a toho, že jsi na vše sama, tak unavená, že to s radostí přivítáš. A že až tě vyplatí ze společného majetku, že pojedeš na cestu kolem světa třeba

a pak že si dcerku budeš užívat odpočinutá ve volném čase.
On si to chlapeček rozmyslí, hlavně ta jeho se nebude chtít starat o cizí dítě, navíc hned po svatbě. Podle mě je to jen výhrůžka, abys nedělala problémy a scény. Takhle malé dítě (i když jsi nenapsala, kolik vaší holčičce je vlastně let), by mu stejně do péče nikdy nesvěřili.
No a na řešení majetkových sporů ti doporučuju najít si dobrého právníka. Ušetří ti spoustu nervů a pravděpodobně i peněz. Můžeš časem zkusit navrhnout nějaký věcný návrh ohledně vyrovnání a když s ním nebude řeč, tak neztrácej čas a hned podej žalobu.
Pokud mu na vaší dceři opravdu záleží, tak to časem všechno přebolí a budeš ráda, že ti občas pomůže s hlídáním a že dcera bude mít i druhého rodiče. Pokud ne, tak to budeš mít těžší, ale aspoň ti zmizí ze života úplně. Čím víc se necháš ovládnout svou zlobou, tím víc on pravděpodobně půjde do protiútoku a nadělá to víc škody, než užitku. Někdy holt toho druhého opravdu poznáme až když už je tak trochu pozdě na to, abysme se zařídili podle svého.
Ber to tak, že on se v podstatě ukázal už tím, že od vás odešel. Že oženil, to už je jen třešinka na dortu, i když chápu, že to strašně bolí. Lidi se rozcházejí, to je prostě život. Zajdi si na kosmetiku nebo na masáž, kup si něco pěkného na sebe, zajdi si občas zacvičit, ať přijdeš na jiné myšlenky.
Moc držím palce, čas všechno zahojí.
