Cítíte, že se někdy blbě chováte ke svým blízkým?

Já ano, bohužel vždy až zpětně, jsem dost impulzivní a pak mě to mrzí. Navíc nejsem ten člověk, který snadno říká "mám tě ráda, promiň", ikdyž už to mám na jazyku, tak mi to nejde přes pusu. Teď jsem byla děsná na děti, ujely mi nervy, křičela jsem na ně a ani si nevšimla, že mi dcera, než jsem se vrátila z nákupu, umyla a utřela nádobí a uslala celý barák. Jen se je všechny sjela, protože už mezi dveřma jsem slyšela, jak si nadávají a hádají se. Asi jsem pod tlakem Velikonoc, všude děsný fronty, u řezníka jsem stála na maso 20 minut, fronta se kroutila i po chodníku, tohle nepamatuju ani za komunistů... Pěkně v ruce dvě narvaný tašky pěšky skoro 2 km a doma hádka. Vyhodila jsem je všechny ven, ať jdou projít a teď si nadávám, jaká jsem máma, že jsem měla reagovat jinak.
Taky to tak míváte? Omlouváte se snadno?