Děláme to tak, že veškeré finance plynoucí do domácnosti dáváme dohromady.
A každý měsíc z nich odebereme částku na měsíční hospodaření. Výše je různá, zejména moje příjmy kolísají, takže když dostanu odměnu z grantu, tak se trochu rozšoupnem
A tuhle částku rozdělíme na tři kusy - první hlavní je na provoz domácnosti - ta je dost pevně daná, všechny trvalé platby a jídlo a drogerie atd., víme zhruba, kolik to dělá.
A přebytek rozpůlíme a každý si vezmeme tu půlku. Je to takové naše "kapesné" právě na nákupy z rozmaru, na různé blbinky... Tohle "kapesné" si každý dáváme k sobě a případně neutratíme a naspoříme si na nějakou tu blbinku, na různé věci pro své koníčky - manžel třeba strašně chtěl kapesní počítač... já třeba akvarelové barvy...
tohle dělení děláme početně - takže třeba já si to nevybírám většinou v hotovosti, ale nechávám na účtu, protože karta na náš účet je na mé jméno. Manžel raději hotovost, cpe si to do svého keramického prasete (nemusí ho rozbíjet, prase má vyndavací otvor v..no, prostě tam

)
Co se týká oblečení a bot, tak manželovy jsou vždy z "domácnosti" - on nikdy nechce nic, co nepotřebuje. Moje jak kdy - prostě se s manželem dohodnem, když něco fakt potřebuju, ale když mám volnou hodinku v centru města a vrátím se dom se třemi tričky, která jsme sice nepotřebovala, ale holt se na mě tak smála.. tak to už teda dávám z kapesného

.
Ale kabáty, boty a tak, to vždy z domácnosti.
Stejně tak u manželových "blbinek" se občas dohodnem na pořízení z "domácnosti" - třeba polarizační filtr na foťák, když jsme jeli do Alp - uznala jsme, že je potřeba, abychom měli hezké fotky.
Hospodaříme takhle, protože sice vyloženě chudí nejsme, ale bohatí tedy už vůůbec ne. A počítat musíme, nemůžem utrácet bezmyšlenkovitě, na to holt není.