Re: Je mi jedno, kdo je Repulsion.

Gertrudo, na druhou stranu, co jiného by měl člověk po rozvodu dělat? Ať už je s bývalým partnerem problém jakýkoliv.
Mně ta rada, ačkoliv jsem ji nedávala, připadá jako nejlepší možná.Rozvedené děti potřebují nejvíc ze všeho stabilitu, klid a aby se rodiče vzájemně neočerňovali a nevystavovali je nátlaku. To je to, co milující rodič udělá, i když to pro něj znamená, že třeba bude muset snášet nespravedlnost.
Rozvod je humus, to ví každý, kdo ho zažil, a pro děti je to ještě o moc horší, to je asi taky jasné. Když už se rodiče pro rozvod rozhodnou, měl by jejich osobní situaci zlepšit, ne zhoršit, čili měl by jim umožnit právě žít a nechat žít.
Když mě opustí partner, kterého já opustit nechci, tak jsem v pěkné louži, protože s tím se dá srovnat jen těžko a s bolestí, ale nic jiného se nedá dělat. Nejde nárokovat, aby mě měl rád, když už nemá, takže zase nejlépe donutit sám sebe žít a bývalého nechat žít, "propustit ho".
Je logické, že otec, který má své děti rád, s nimi chce co nejvíc být i po rozvodu. Rozumná žena tomu v zájmu dětí nebrání, spíš kontakt maximálně podporuje, pokud ovšem otec děti nedeptá a nevykládá jim blbosti, pak se to všechno hodně komplikuje, i když i to se dá vydržet, děti nejsou hloupé a dříve či později uvidí skutečnost tak, jak je.
Kdybych byla zhrzený rozvedený otec, půjdu asi hledat podporu (když už bych to z nějakého důvodu musela hledat útěchu na internetu) na jiné fórum, než na drbárnu ženských na mateřské.
Akci s barákem nekomentuju, ta mluví sama za sebe.