Ztráta iluzí v partnerském vztahu

Ahoj,
mám přítele 4 měsíce. Od začátku vím, že má problém někomu důvěřovat z důvodu předchozích zklamání ze vztahů a z toho jak to dnes chodí (nevěra), takže jsem chápala, že je zdrženlivější. Před ním jsem měla 3 letý vztah, takže jsem vlastně v tu dobu vztah ani moc nechtěla, ale on mi přišel jako ‚ten pravý‘. Jenže co čert nechtěl jsem se do něj postupně zamilovala a začalo mě trápit, že s ním to ještě nehlo. Ale nic jsem mu neřikala. Je moc hodný, představil mě rodičům, bere mě mezi kamarády-což s jinými jentak nedělal. Když už jsem se tak trápila, že jsem na nic jiného nemyslela, promluvili jsme si. Věděl co mě trápí a řekl mi, že už se mu prostě nejde zamilovat ač já za to dle něj nemůžu, nedělám žádné chyby. Samotného ho to trápí, ale prý s tím nejde nic dělat. Už ztratil veškeré iluze a naděje. Naneštěstí jsem si ‚díky‘ němu poslední dobou taky začala všímat jak to dnes chodí s tou nevěrou. V dřívějších vztazích jsem to řešit nemusela, takže mi přijde, že jsem teprv ted spadla do reality. Za krátkou dobu jsem slyšela tolik případů z mého okolí a ze zkušeností přítele jak osobních, tak z jeho okolí, že je mi z toho na nic. Nečekala jsem, že mě ta realita tak semele, taky už jsem ztratila veškeré iluze na ‚pěkný‘ život po boku někoho milujícího a milovaného. Bohužel jsem ještě navíc prakticky nešťastně zamilovaná.
Nevíte někdo, jak z toho ven? Má smysl v tom vztahu zůstávát a jak to mám ‚přetrpět‘? Přejde ho to časem, můžu mu nějak pomoct?
Děkuji za názory.