Re: Změna vztahu k manželovu sportu po svatbě.

Z+2,
proto já takový hovadiny nedělám. Ale to je prokletí určitý tradice, podle který se jistá část žen (i jinak příčetných, vzdělaných a samostatných) vrhne na začátku vztahu do opečovávání, obskakování, obdivování a přebírání hodnot, a to primárně ne proto, že by ptáčka lapaly a pěkně mu zpívaly, ale proto, že toho chlapa milujou a mají pocit, že tohle má milující žena dělat, protože on to UVIDÍ, OCENÍ A OPLATÍ.

Pak mu za deset let vyčtou, čeho všeho se vzdaly, co všecko pro něj udělaly, jak on to bral všecko jako samozřejmost a kde ony mohly dneska bejt A dotyčnej se nestačí divit, protože to jako samozřejmost bral a v rámci TÉ STEJNÉ TRADICE se tak úplně nezajímal o to, co je té ženské vlastně vlastní a co skutečně těší JI SAMOTNOU, neboť předpokládal, že obskakuje, obdivuje a následuje dobrovolně, anžto to bylo pohodlné a jeho ješitnosti to hovělo.

A není možný se na něj zlobit, že nečetl někomu z očí, že to všechno je vyznání a ne věcný zájem. Není možný mu zazlívat, že "miláčku, ale já bych tu Barcelonu opravdu chtěla vidět hrát" si nepřeložil "mám tě moc ráda a chci s tebou sdílet, co tě těší", ale že to pochopil tak, že ona tu Barcu fakt chce vidět a že od něj přitom nečeká nadšenou účast příští týden na besídce kroužku břišních tanců