Mívám někdy podobné pocity. Moje druhé dítě je daleko samostatnější, než bylo to první. Je to myslím také dané jeho povahou. Ona již odmalička si dokáže říct, co chce, a docela často chce jen tak ležet a hrát si sama. Domazluji při jejím denním spánku, to chce být u mě (a taky ji nejsem schopna v posteli uspat, když mi dvouleťák leze po hlavě). A venku ji nosím v šátku, nyní už v Manduce. Byla schopna spát i tři hodiny v kuse. Z šátku mě teda záda bolela, protože jsem nosila v kolíbce. Na stojáka se jí to ještě moc nelíbí. V noci to podle mě dítě vnímá, že je máma blízko. Už jen proto, že syna nemusím přikrývat, když leží mezi námi. Je tam teplo od nás, tzn. on to teplo i cítí. Miminko mám vedle sebe v postýlce přiražené k posteli, ona tak kontaktní není, syn spal od miminka obtočený kolem mě. Tak jsem jen chtěla říct, ať si to nevyčítáš, že je to dané i povahou toho dítěte, jak moc potřebuje tvou přítomnost. A někdy si s mladším určitě i hraješ, když zrovna nepláče, ne? Ono se to musí zaběhnout.
Edudant a Francimor od Karla Poláčka v Hudebním divadle v Karlíně
Tipy na vánoční dárky pro celou rodinu
Tvořivá hra pro nejmenšíŽďár nad Sázavou
Vítání sv. MartinaBlansko
Autismus – Porozumění je začátekPlzeň-město
Vánoční trhy v KuksuTrutnov
Frozen 1&2Ústí nad Labem Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.