Re: Přijetí do školky

Chápu . Zažívala jsem podobný šok a podobné rozporuplné pocity. Ve školce, kam bych si byla moc přála děti dát, se v půli roku uvolnilo místo, automaticky jsem po něm skočila. Paní ředitelka mi za dva dny volala, jestli bychom přišli odpoledne si o tom popovídat, a při pohovoru mi rovnou řekla, že by syna od příštího ponedělí vzali a jestli bych se mohla rozhodnout hned, že zítra přijdou další dvě děti, které by rády. Vzala jsem to všema deseti a cestou domů si v duchu říkala, jak je to možné, vždyť je ještě tak malý... Byla jsem už vnitřně smířená s tím, že ho dostanu do školky až skoro v pěti letech, situace je holt taková. A najednou měl jít ve třech (bez měsíce). No šel, na 3 dopoledne. Nejdřív byl nadšený, pak měl krizi a po dvou, třech měsících si zvyknul. Zpětně jsem ale litovala, že jsem se unáhlila. Měl totiž jít do téže školky do lesní třídy o 4 měsíce později, nešel by do nového kolektivu a mezi různě staré děti (to vnímám jako výhodu, ale pro začátek je opravdu asi lepší, když jsou na tom všechny děti stejně), neměl by tolik starostí s oblékáním a vlastně by nešel do cizího, lesní školkáči jsou pořád venku. To místo v "kamenné" školce jsem vzala asi hlavně kvůli sobě - až půjdu za dva roky do práce, budu potřebovat školku na celý den, nejen na dopoledne 3 dny v týdnu. A taky mi tehdy ten lesníček připadal jako "nouzovka pro děti, které se do školky nevešly". Teď už to vidím docela jinak, v lesníčku jsou dvě učitelky na cca 10 dětí a jsou to takoví malí dobrodruzi, kteří jsou "doma" všude

Zkus dávat dceru na těch 5 dopolední v měsíci, pokud na to ještě nebude mít, počkej do 3 let a zkus znova.