jo, jo - čtení může být konzum jako každý jiný .

ke klidu mi čtení taky nepomáhá. Je to tedy i výberem titulů, ale obecne - začínám tu horu nesmyslů, které mi upchala hlavu, cítit jako balast a kouli na noze, a začínám čím dál tím víc toužit po čistém prožitku, prostém a nezatíženém kalem načteného.
Po pravdě - už jsem tu kdysi vyhlásíla, že si dám dlouhodobý čtenářský půst - vydržela jsem asi 5 dní - reguterní absták, je to normální obsese - zcela upřímně mám ze sebe radost, když odložím čtivo a upeču bábovku. Mám čtení jako něco mezi závislostí a nutkavou neurozou a není mi útěchou ani to, že brak čtu celkem zřídka - i když ani tím si nejsem jistá, i kategorie braku a nebraku se mi rozpouští.
Fakt si myslím, že nečtení se démonizuje. Nečtenář může mít bohatší vnitřní život než "book worm", fantazii , a na spoustu věcí prostě přijde sám, ze zkušenosti. Nekteří lidí jsou tak excelentní pozorovatelé života, že číst ani nepotřebují. Když se excelení pozorovací schopnost snoubí s literárním nadáním, může vzniknout skvělá kniha . Z haldy přečtených byť skvělých knih může u človeka bez dalších talentů vzniknout jen zasranej mozek plus případně pocit odcizení - vím o čem dím, je to můj případ.