Re: Vadilo by vám, kdyby se váš parner neuměl chovat ve společnosti?

Anni, já zas nemusím řeč typu "nechci si na nic hrát". Společenské chvání je celé přece "hraní si na něco".
Měla jsem kdysi podobně se chovající partnera jako popisuje zakladatelka. Byl z normální rodiny, měl VŠ, ale " nechtěl si na nic hrát", odmítal se přizpůsobovat společenským pravidlům a ještě byl na to pyšný, že je "svůj". Projevovalo se to např. tím, že se oblékal jak hadrník, jak bezdomovec, co kde vyhrabal (ne z popelnice, ale ze svého 30 let neměněného šatníku). Snažila jsem se to ovlivnit, pořád jsem mu něco kupovala, on to s díky přijímal, ale nenosil, že si to musí "šetřit". Když už si něco koupil, tak ty nejlacinější šunty od Vietnamců. Mně to trvalo dost dlouho, než jsem si uvědomila, že se za něj jednoduše stydím. Dlouho jsem si říkala, že nesmím být tak povrchní, že přece záleží na jádru, ne na slupce... Ale nešlo to. Pozvala jsem ho třeba na večírek, "nenápadně" mu koupila novou košili - a on tam přišel v příšerném zapraném flekatém triku o několik čísel menším, než by byl potřeboval, na nohou měl sto let staré křusky, které se mu během večera rozpadly, takže domů šel prakticky bos... Tragéd, fakt že jo.
Nakonec už jsem ho nikam nechtěla brát, ani s ním být, ani s ním jít po ulici, úplně se mi zprotivil.
Zakladatelku lituju, ale radu nemám. Jestliže s tim manžel nechce nic dělat, ani kvůli ní, dokonce to vypadá, že si v tom libuje, těžko s ním pohne.
Zakladatelku lituju, ale radu nemam. Jestliže manžel není kvůli ní ochoten s tím něco dělat, ba si v tom libuje, těžko s ním pohne.