Re: Partner se vrátil k bývalce

adelaide,
pro mne je vztah, který nedokáže ustát nějakou krizi automaticky odsouzený k zániku, tudíž ho nemůžu považovat za dobrý nebo harmonický.
To je pořád dokola - já o koze, vy o voze. Samozřejmě život není tak černobílý, ale ve finále je to prostě VŽDYCKY padesát na padesát. Nikdo nejde do vztahu s tím, že skončí, ale ta varianta kvůli tomu nepřestane existovat.
Z mého pohledu je nejhorší to, že si lidé něco představují a pak jsou děsně zklamaní, že to není přesně podle jejich představ... a nedovedou se podle toho zařídit. Já sice nemám harmonickou a funkční rodinu, ale mám harmonické a funkční vztahy. Z prostého důvodu - nelpím na tom, co jsem si představovala a dovedu se přizpůsobit situaci.
Líza to možná považuje za známku citové plochosti, nicméně v praxi to opravdu funguje. A skutečně to není tak, že bych někdy někoho jako partnera opouštěla s lehkým srdcem a bylo mi jedno, jak to dotyčný ponese. S prvním exmanželem jsem se pro jistotu pár let nevídala, protože jsem věděla, jak špatně nese náš rozvod a dala jsem mu čas na to, aby to trochu vstřebal. Ne proto, že bych ho neměla ráda, ale proto, že jsem mu nechtěla ještě víc ubližovat ve fázi, kdy ta bolest byla živá. Stejně tak chápu, že mi druhý manžel nikdy neodpustí, že jsem se s ním rozešla a nečekám od něj, že bude natolik velkorysý, aby to přešel... přes to všechno mám s oběma myslím dobré vztahy, protože to, co za to stálo zůstalo a "odešlo" jen partnerství, které se prostě v praxi neosvědčilo.
Jak říkám pořád - neodcházím od toho, koho jsem si bral, ale od toho, kdo se z něj stal. To, co bylo pozitivní nemusí skončit s manželstvím. Ani není důvod, proč by mělo, zvlášť když jsou ve vztahu děti. Je to takový tanec mezi sobectvím a empatií, který bohužel každý nedokáže vybalancovat.