Re: ODKAZ NA DENÍČEK

Dobré ráno,
tak jsme zase doma. V pátek jsme vezli kluky k babičce a Zuzku hlídala teta u nás doma (kvůli škole) a my s manželem jeli na svatbu do Trutnova, kde jsme před čtyřmi lety bydleli. Měla jsem z té cesty obrovský strach, protože je mi špatně v autě vždycky, navíc když jsem těhu. No, přežila jsem to, ale stavět jsme teda museli... Svatba byla celkem dobrá, i když kdyby tam nebyli jedni známí, tak je pro mě zcela o ničem. Neznala jsem skoro nikoho a ti, co jsem neznala, byli totálně nedružní, divní lidi. Ale naštěstí tam byli ti známí, tak jsme celou dobu povídali s nima. Před měsícem dostali v adopci sedmiměsíčního chlapečka, tak jsme mluvili pořád o dětech Náš budoucí přírůstek jsme zatím úspěšně tajili. A pak tam byla taková pauza mezi obřadem a oslavou (na oběd jela jen nejbližší rodina), tak jsme se setkali ještě s jedněma známýma, kteří shodou okolností dostali do adopce 9titýdenní holčičku tento čtvrtek. Ještě ji nemají u sebe, ale mám z toho obrovskou radost. O mimčo se začali snažit v době, kdy mi začali pracovat na Zuzce... A té je už sedm let a to jsme si na ni taky docela dlouho počkali. Takže jsem strašně ráda, že se konečně dočkali i oni. A ještě takového drobečka. Je to teda náhoda jak blázen. Letos na Trutnovsku dostali miminko do adopce tři páry a dva z toho osobně známe Tak snad jim budou dětičky dělat samou radost.

Svatbu jsem teda přežila, bylo mi celkem dobře, jen jsem byla brzo hodně unavená, takže v desset už jsem byla doma (u tchánovců) a šla spát. Těhotenství je zatím utajeno a doufám, že to ještě chvíli vydrží