Re: Štěpánkovi

ahoj Honey, no, mít teď někoho v Thajsku, tak to je opravdu strašný. Čtu ty zprávy, koukám na TV a je mi do breku! Až 100 000 obětí, z toho polovina dětí...h r ů z a !!!!!

Tak to máš pěkný dáreček, viď? Není nad to vědět, že je člověk v pořádku.
Já dnes odvezla malýho k babičce a jela jsem na injekci, ještě příští týden a končím. Pořád huhňám, ale dr. říkala, ať neberu nic preventivně, že to musí odezít samo - ta rýma a ty dutiny. Jinak Štěpán se drží - ťuk ťuk ťuk, už je skoro 14 zdravý, což je u něj co říct. Ale v pondělí jde do školky, tak uvidíme, kdy zase omarodí...

My byli se Štěpánem v tý Kotvě, přes hodinu, je tam dětský koutek a pak tam mají vystavenou vláčkodráhu, kde si děti můžou hrát. Nemohla jsem ho odtamtud dostat. Ten den mě Štěpán strašně zlobil, dokonce mi vzteky na hlavu hodil kostku z Lega, tak dostal. Pak mě ještě plácnul, tak jsme si to vyříkali, ale já jsem z toho pak byla večer přešlá. Navíc zase min. 14 dní v noci "straší", tak mám pocit, že jedu už skoro nonstop a už nějak nemám energii. A do toho on po mně kostkou....No, včera tu byla kamarádka, má dvě děti a říkala, že tohle období je prej snad nejhorší, že děti zlobí, zkouší to na rodiče. Ale vy podobné zážitky nepíšete, tak že by jenom můj synátor?!?!

Mějte se krásně, jedu se podívat do centra, potřebuju nějaké boty.
Š.