Ztracený obrázek ve školce

Možná řeším hlouposti, vím, že jinde jsou větší problémy, ale musím se podělit.
Učitelky ve školce daly dětem na odnesení domů obrázky. Nejkrásnější obrázek Maminka malovaný tuší, který dlouho visel na chodbě na výstavě (nejen náš), tam nebyl. Schválně jsem probrala kupičky ostatních dětí, neměl ho tam nikdo (tedy ani svůj, ani náš). Malá ten obrázek měla moc ráda, moc ho chtěla, tak jsem se včera ráno zeptala učitelky, kdepak ty obrázky jsou (myslela jsem, jestli si třeba nedělají nějaký svůj archiv, takže děti si domů neodnesou všechno). Bylo mi řečeno, že není možné, aby chyběl, že všechny obrázky dětem rozdala. Řekla jsem, že je tam neměl nikdo, takže slíbila, že se podívá, jestli je omylem nedaly někdy do sběru. Odpoledne obrázek nebyl a byla tam jiná učitelka, tak jsem to neřešila. Dnes ráno mi malá v šatně říká, že jí paní učitelka řekla, že si ho hodila za botník s věšáčky v šatně a tečka. Tak jsem mírně zpruzená, že to neudělala učitelka, botník odtáhla. Ano, jeden obrázek tam byl, ale nebyl náš, byl tam už od podzimu (nalepené listí). Malá šla do třídy a běžela paní učitelce říct, co a jak. Ta ji nenechala domluvit a vyjela na ni, že jí přece řekla, že ho tam má zapadlý. Tak jsem řekla, že jsme ho vyndaly, že to nebyl on, a jiné děti ho tam taky nemají. Nasupeně vystartovala do šatny, aby mi ve zbylých kupičkách ukázala, že nemám pravdu. Ano, "maminky" tam byly, ale jen ty malované křídou, tuší ani jedna. Víte, já už to tu prohlížela, dovolila jsem si říct. Tak už si ty tuší všichni odnesli, dostalo se mi odpovědi. Ztratila jsem řeč. Naneštěstí pro učitelku kamarádka chtěla ten samý obrázek a taky ho nedostali. Na tento argument se mi již odpovědi nedostalo a nedostalo se mi ani odpovědi na Na shledanou...
Sedím tu a přemýšlím, jestli teď na malou nebude učitelka naštvaná, což by mě mrzelo. Vím, že vlastně o nic nejde. Tedy o nic kromě principu. Kdyby slušně řekla, že ty obrázky někam založily, bude mi to líto, ale malé to nějak vysvětlím. Ale aby jí učitelka tvrdila že jí ho dala a ona ho ztratila, a následně jí řekla, že ho má hozený za botníkem, a když toto neprošlo, tak už jen naštvané "Ale já jim je prostě dala" a víc o tom nebudeme diskutovat... Já nevím, prostě mě to mrzí. Vadí mi, že se dětem neříká pravda, že vyrůstají v tom, že co řekne paní učitelka je svaté, i když je to blbost, že se člověk nemůže ozvat. Kamarádka mi na to řekla, že ona by to neřešila, že takhle akorát předhazuju učitelce, že je blbá... Jenže já nejsem ten typ, co je radši ticho, a hlavně, první vystartovala ona. Takže mám držet hubu a krok? Mám z toho opravdu špatný pocit a přemýšlím, jestli s učitelkou nedat někde v soukormí řeč. Nechci se jí omlouvat, ale nějak si to vysvětlit. Něco mi sice říká, že to nemá smysl, ale ten divný pocit ve mně mě ubíjí...
Obecně mám pocit, že nejde jen o jeden hloupý obrázek, ale o celkovou komuinikaci s učitelkami a přístup k dětem. Co byste udělali vy?