Amando, chápu tě

Amando,

tak u nás je to takhle:

Až budeme ve fázi, že nebudeme půl roku od ledna řešit jednu nemoc za druhou a že malý byl za půl roku NEJDÉLE ve školce v jednom kuse 14 dní - tak mi možná smutno taky bude....

Zatím to nehrozí - jsem ráda, když tam vůbec malý jde - jak říkám, půl roku jde z nemoci do nemoci, vždy 1 týden školka a 3 týdny doma. Momentálně je doma OPĚT už třetí týden (takže poslední den ve čtvrtek tam taky nebude), bude i příští týden, tj. 4 týdny bude doma a je nahlášený až na prázdninový provoz od 11. do 22.7. - jinak to vyřešit nemůžeme, hlídání nemáme.

Je pravda, že starší synek chodil (ale opravdu CHODIL - a ne že byl furt marod) první dva roky do takové polosoukromé školky a ta se pak zavírala, protože nesplňovala hygienické normy atd. - tak to je pravda, že jsem to totálně obrečela a když jdeme okolo, tak tam furt vidím na zahradě děcka lítat a vzpomínám atd., tak to mi bylo líto strašně.

Ale jinak tě Amando chápu.

Pokud býváš takhle naměkko, tak se dopředu připrav na 1. školní den - já stejný scénář - celou dobu knedlík v krku, zadržovala jsem slzy, je to hrozně dojemný, když vidíš svého prvňáčka v té lavici

Jo, ale jinak když jsme u toho "líto a smutno" - tak co mě teda absolutně nejvíc dojímá, jsou školkové besídky - mladší synek stihl jenom jednu - předvánoční - a to jsem byla úplně hotová. Když vidím ty děcka zpívat a tancovat (nejenom to moje, prostě všechny děcka), tak brečím a brečím.....