Tak u nás je to jednoznačně hudba. Všechny dcery hrají na flétnu a piáno, nejstarší ještě na kytaru a touží po příčné flétně. Ale pootože já na nic hrát neumím a muž to zase neumí naučit a navíc nemá moc času, tak vzdělávají osoby jiné. Nutit holky do ničeho nemusíme, učí se rády (kromě krátkého období, kdy chodily do ZUŠ).
Jinak na nějaké systematické vzdělávání kromě školy už moc času nezbývá a nejsem si jistá, že bych něco takového chtěla. Chystám se teď akorát sem tam té nejstarší podstrčit nějaký papír s ukázkovými otázkami k přijímačkám na gymnázium.
Nejvíc se u nás povídá, když jedeme někam autem, to pak míváme přednášky na různá témata. Muž je přes politiku, hospodářství, historii, geografii a hudbu, moje parketa je spíš biologie, psychologie, fyzika, chemie, knihy...
S kulturou (divadlo, koncerty, kino) už nám musí vypomáhat babičky a škola, k tomu netíhneme ani jeden, i když muž má vážnou hudbu rád, jenže raději z CD u práce než na koncertě, kde musí jen sedět a poslouchat

.
Muzea a výstavy jsme zatím moc nenavštěvovali, ale myslím, že nastává ta správná doba, kdy to pro ně začne být zajímavé, jen mě děsí, že každou bude zajímat něco úplně jiného

.
To vše už ale probíhá příležitostně, většinou po nějakém dotazu dětí.
Takže pravidelně u nás jen ta hudba a teď ta příprava na přijímačky (Beru to jako něco mimo školu, protože nejde jen o znalosti, ty stačí z té školy. Jde spíš o způsob kladení otázek a řešení problémů tak, jak se to v běžné škole neučí).