Re: moje děti,

Agmes? Jak měly reagovat? Především k tomu vůbec u šestiletého dítěte nemělo dojít, aby mámě řekl, že jí zabije, když mu nevyhoví, nebo jí vzal klackem.

Reagovat se mělo už od dvou let - jsou věci, které jsou jednoznačně přes čáru. Když se dvouleťák vzteká, nechám ho vyvztekat. ALE - když mě třeba začne štípat, bít, prostě tohle nenechám bejt s tím, že z toho vyroste. Většína takových totiž nevyroste a vleče se to s nimi takhle dál.
V případě, že neposlechne, klidně lepanec nebo taky štípnout např.

Jako čekat naivně, že dítě si časem všechno uvědomí a stane se z něj zdvořilý, ohleduplný jedinec je cesta do pekel. Dítě zkouší hranice, zkouší, co mu projde - a pokud mu beztrestně projde násilí, pokračuje v tom dál.

Taky nesnáším výchovu, kdy dítě matku udeří a ona s úsměvem "ale miláčku, to se nedělá" - není pro dítě vůbec čitelná, po prohřešku má následovat sakra ostrý tón hlasu a slova, přinejmenším - a ne, že se budu tvářit jako svatá Dala. tp détě akorát zmate

chápu, že na zahradě školky je blbý dát dítěti ten lepanec, nicméně když šlo o předškoláky, opakuju, že v tomhle věku už by k tomu nemělo vůbec dojít - to je prostě zanedbání předchozí výchovy