1.7.2011 21:04:25 ter33 bez reg
Re: Potřebuju pohladit na duši
To je na samostatné téma, jak se chováme, když se našim dětem v naší péči něco stane.
A jak zvažujeme, co jsme měli udělat líp (bez ohledu na pohlaví) a co jsme schopní riskovat - viz. vrtulník, když se nic nestalo.
Protože nákaza žloutenkou přistane na pískovišti (či jiné "příjemné" nákazy) kam kálej kočky, když je nezabezpečené, spadnout dítě z houpačky může, kdykoliv se houpe... ale holt NESTALO SE TO DRUHÉMU RODIČI.
Strach o děti máme ve většině případů naprosto stejný - prostě nás to odvaří s míru zavinění si určujeme sami. V tomhle případě ji ještě dourčuje otec, kterému se to stát mohlo taky.... No jemu vlastně nemohlo.
TAK KOMU BY SE NIKDY NIC PODOBNÉHO STÁT NEMOHLO, zvedněte virtuální palec... ten - komu se dítě nikdy nemůže přidusit, opařit, zranit, bodnout se o jehlu, rozbít si hlavu.... mám pokračovat?
a jak tomu, prosím, předcházíte? Držíte děti v kleci?
To je na ty, kterým by se tohle FAKT STÁT NEMOHLO, ne na nikoho dalšího, bez ohledu na napojení příspěvku.
Odpovědět