Re: Čína s 15m synkem? Nebo jistoty? Máme jet či budovat?

nejela. Kvůli dítěti i kvůli napjatým financím. Mám někdy přesně tytéž pocity (na zadku v paneláku a s toulavými botami), třeba u prvního těhotenství jsem měla ty stavy že je "šlus" se vším co jsem dosavad dělala, u druhého zase že se už v životě nezastavím apod. Na druhou stranu realita mě docela příjemně překvapuje a možností jak trávit čas zajímavě se naskytuje víc než jsem čekala.
Ale ..... věř že šancí bude dost a dost, pět let není žádná tragická doba. A ona ta šance cestovat může přijít i odjinud, odkud bys ji nečekala.... u nás třeba z čistýho nebe manžela právě do tý Číny převelej na několik let. Takže najednou je rozhodnuto - stěhujeme se. Ano, přála jsem si cestovat, přála jsem si nějakou dobu žít v cizině (a za svobodna jsem to tak udělala i manžel), říkala jsem si "až budou děti plnoletý tak vyrazíme kolem světa ".... ale.... teď ti můžu říct že jsem z toho krapet vedle, doma už jsem byla nařčena z nedostatku euforie a smyslu pro dobrodružství (já, která měla vždycky sbaleno na lusknutí prstu), ale právě s těma dětma.... je to jiný. Mám strachy který jsem dřív nemívala, mám potřebu mít vše víc pod kontrolou (dřív absolutní improvizátor)... a můžu říct že ač jsme spolu s mužem toho procestovali dost, mám pocit že tahle cesta nás docela ohrožuje, jako pár, právě proto že on tam chce a já se cítím postavená před rozhodnutí ke kterému jsem neměla moc co říct... Tak jen aby sis od té cesty neslibovala něco, co ti nemůže splnit. Kor jestli ty jsi "toulavec" a tvůj muž ne...