Jdu si jenom trochu postěžovat, protože mě to zase poslední dobou pekelně štve. Partner před 6,5 lety "způsobil" autonehodu, vzali mu řidičák na 5 let. Poslední rok a půl hledají na úřadě jeho spis, tudíž mu řidičák vydat nemohou. Je v tom tedy nejspíš třetí osoba, ale to je na jinou diskuzi.
Já mám za týden termín porodu a bohužel jsem jediná osoba v blízké rodině, která má řidičák. Asi si dokážete představit jak moc nám to komplikuje život. Uvedu pár příkladů:
Na poradnu do porodnice jezdím tramvají (za volantem už se mi sedí dost nepohodlně a hlavně dělám kraviny jako rozvěcená světla, odemklé auto, otevřená okénka atd.)plus chodím asi 20 minut pěšky. Těhu nemám moc ok, takže mě to stojí veškeré síly.
Na kontroly v těhotenství, kdy mi bylo hodně špatně mě vozil soused.
Na nasmlouvané pracovní zakázky jsem jela i se zánětem ledvin nebo s těžším nachlazením klidně přes celou republiku, kdyby měl přítel ŘP mohl jet on.. Když jsem na tom byla už hodně špatně, museli jsme ve 4 ráno obvolávat známé a shánět náhradního řidiče, tudíž i peníze šly mimo rodinu.
Jednou jsme jeli z chaty a on si při zavírání kufru nevšiml, že stojím hned vedle něho, rozbil mi hlavu na 3 stehy, krve jak z vola. Půl hodinky jsem si oddáchla s obkladem a musela jsem řídit 60km do Prahy, každejch pár minut jsem si stírala krev z hlavy...
Když se doma něco poto, třeba počítač, musíme jet komplet celá rodina, i když se mi to zrovna nehodí a bylo by pro mě výhodnější, kdyby si to muž vyřídil sám.
O nějakých větších nákupech nemluvím, jet musím vždycky...
No a nakonec čerstvá historka. Ze čt na pá jsem měla dost silné poslíčky, v podstatě jsem celou noc nespala, řešila jsem to koupelema. Pak jsem ráno šla na poradnu, kde jsem strávila asi tři hodiny, cestou domů ještě rychle nakoupit něco k obědu. Do toho mi volá moje mamka, která hlídá na chatě našeho syna, že má skřípnutý nerv v zádech a že se vůbec nehne a že pro ně musím přijet. Já na pokraji sil... Dofuněla jsem domů, dala jsem si obr kafe a přítel říká: "hlavně si pořádně odpočiň, než vyrazíš". (Připomnělo mi to nedávnou diskuzi, kde jeden manžel řekl, ať si dotyčná to nadobí umyje, až jí bude líp

).
Sice měl jít večer na noční, ale jelikož spal celé dopoledne a nemusel by řídit, jen by pomohl s taškama, a hlavně bych nejela v autě SAMA, kdyby něco, myslela jsem, že by jel taky. No samozřejmě né, protože si přece musí před noční pořádně odpočinout! No na chatu jsem v pohodě dojela, tašky zabalila, mamku odvezla, dítě si domů v pořádku přivezla, tašky jsem odtahala do bytu, vybalila, ale dneska jsem totálně na odpis...
Kdo mě odveze z porodnice, to je ve hvězdách...Přitom nám stojí dvě auta před barákem.

Fakt bych si přála někdy zvednout telefon a říct přiblblým hlasem jako moje kamarádka vždy, když je u nás na návštěvě:"Miláčku, přijedeš pro mě?"

A teď mě prosím uklidněte, že to někdo máte doma stejně.