Jordánová: Tvoje dítě jako šance pro tebe

Občas jsem tu během svého těhotenství řešila strach z toho, že moje miminko se narodí s postižením (jsem totiž sociální pracovnice a pracuji s lidmi s mentálním postižením a navíc mi vyšly pozitivně tripple testy: 1:200 na Downův syndrom, ale všechny ultrazvuky byly v pořádku). Ještě jsem neporodila, zbývají mi 2-3 týdny, takže nevím, jak to celé dopadne, obavy úplně nezmizely, přesto věřím, že miminko je zdravé, hrozně se na něj s manželem těšíme a máme ho rádi. V jedné diskusi mi kdosi doporučil knihu od p. Jordánové, prý je to čtení nesmírně uklidňující a podstatou je věřit nenarozenému miminku. Sehnala jsem si tuto knihu a jsem z ní dost znechucená - píšou se tam nesmysly vycucané z prstu jako např. že kdo nemůže otěhotnět, tak miminko vlastně nechce (to by myslím dost vytočilo každou, která se marně snaží otěhotnět), že časté úrazy dítěte se dají vysvětlit tak, že je nechtěné a "nesmířilo se" s vlastní existencí, proto je na sebe neopatrné (nebo tak nějak), že kdo má obavy o to, jestli miminko nebude třeba postižené, tak nakonec bude a že za to v podstatě snad může matka, která mu to takto přivolala (to by mě teda rozhodně neuklidnilo spíš naopak, ale už jsem se k tomuto dočetla ve fázi, kdy jsem si o autorce myslela svoje), taky se tam psalo o prazvláštních sezeních, které autorka organizovala, kde lidé "vzpomínali" na období svého prenatálního vývoje (např. si vzpomněli na to, jak byli oplodněné vajíčko) a řešili tak své současné problémy. No prostě bych tuto knihu nazvala s.r.a.č.k.o.u nejhoršího kalibru, která může jenom ublížit.

Je tu někdo, kdo ji četl? Co si o ní myslíte?