Podle toho, co píšeš, jsme ve velmi podobné situaci - až na to, že můj muž mi nebyl nevěrný - kdyby to udělal, nebylo by co řešit. Akorát já bych méh M popsala jako "tváří se hodný člověk, ale často řve na mě (to teda čím dál tím míň) i děti, je na nás zlý, je negativistický, kritický, bezohledný, necitlivý." Když má lepší chvilky, dá se s ním rozumě domluvit, když chce sex, je milý a mazlivý. Děti má rád, ale nevěnuje se jim (samo až na vyjímky). Musím se přiznat, že jeho chování způsobilo moje psychické zhroucení, přiznávám, mám vysoké nároky na chování partnera, jsem dost idealista. Na mou obranu - když jsem spolu chodili (3 roky) na jeho skutečnou povahu ukazovaly jen cca 2-3 prkotiny, které jsem myslela, že se nebudou opakovat. Nejvíc se to zhoršilo po narození dětí, když jsem zjistila, že se k nim neumí chovat citlivě, klidně se před nima vzteká, mluví spostě atd. Moc jsem ho milovala a doufala, že se bude snažit změnit - no, spíš to jen říkal, je to katastrofa, spíš jsem já otupěla. Moje láska vyprchala, snad ho mám ráda - jsem s ním v podstatě z lítosti - prý kdybychom se rozvedli, byl by to konec jeho života, o děti by se nezajímal, protože by to s nimi neuměl, jediná jeho šance je vidět vyrůstat, je prý když zůstaneme jako rodina. Myslím taky, že by se asi mstil - nenodržoval dohody ohledně dětí. Zní to strašně, ale já občas doufám, že se třeba někde zamiluje a odejde dobrovolně a rád, nebo že se mu díky jeho cholerismu stane nehoda a já budu vdova
Samozřejmě to není tak zlé, vydržet se to dá, ale je to z nouze cnost, myslím, že každý máme právo žít s pocitem když už ne štěstí, tedy alespoň svobody - po jeho boku jsem se dost změnila (k horšímu, přestala jsem se smát, jsem stále unavená, mám deprese).Ostatní si myslí, jak je fajn - trochu svůj, ale dost zábavný, příjemný člověk. Neumí si předtavit, jak to "trochu svůj" dokáže ničit každodenní soužití.
Radím - pokud je šance se sním v klidu dohodnout, rozejdi se. Můj manžel, zřejmě jako tvůj, je ve vztahu naprosto spokojený (no, asi až na sex) a za žádnou cenu by nechtěl jinou, ale já bych brala jiného hned, jen nemít jeho na krku.....
omlouvám se za elaborát