Re: Je lepší absence styku otce s dítětem než styk párkrát za rok?

korespondence nebyla... občas volal, když jsem byla starší, ale dost často opilej nebo různě mluvil z cesty, aspoň mě to tak připadalo. A máma mě na mou duši na psí uši "nepoštvávala", o tátovi jsme sice skoro nemluvily, ale když, tak o něm mluvila hezky (a když já jsem měla tendenci říkat o něm ošklivé věci, tak mě okřikovala). Jako malý mi přišlo, že vlastní otec mi nemuůže bejt víc volnej a byla jsem ráda že to mám hezký a uspořádaný, prostě mám mámu, nemám tátu, tečka. Teď bulím, jen když vidím otce s malou holčičkou

A jinak já jsem taky v dospělosti přijela na osobní návštěvu, ale asi jsou věci, co se proostě napravit nedají, jeszdila jsem tam asi dva roky´, pokaždé probrečela po návratu pár dní a pak jsem si řekla, že to prostě nemám zapotřebí a utla to. Teď tam nejezdím a mám výčitky svědomí, poněvač on by mě teď už, po všech těch letech, na starý kolena vidět chtěl. Ale já to už nedokážu. Nezlobím se, co bylo, bylo, necítím vztek nebo tak něco, jenom prázdno a když se vídáme, tak to bolí. Tak jsem si rozhodla neubližovat Ale mrzí mě to a vyčítám si to - on táta je už taky dost nemocnej a já si to v sobě dost možná nestihnu srovnat včas. Blbý, no.

No a říkám si, že kdybychom se vídali třeba aspoň jednou za pár měsíců, za měsíc, tak by to nemuselo dopadnout, jak to dopadlo. Rozumíš, nejde o to dítě TEĎ - teď s kontaktu s otcem jednou za měsíc (či jak často) mít prospěch nebude, ale až to bude jednou řešit, třeba bude mít v sobě NĚCO, a ne NIC. Proto jsem měla potřebu reagovat