Re: nelíbím se svému muži

Yolko, nápodobně.

Svému muži bych imponovala jen kdybych vydělávala minimálně to, co on, navíc zabezpečovala veškerý servis doma a kolem dítěte.
Pokud to není splněno, nejsem dost kvalitní žena, nestojím za nic.

A co se týká věku - párkrát se prořekl, že 40, to už kdybych chtěla změnit, můžu si dělat nárok tak na šedesátiletého.

Ale vím, že je to spíš o tom, že jsem na něm materiálně závislá i bydlením - a od toho se odvíjí, že si mě neváží.

Cokoliv já zajistím pro rodinu - byť objektivně to stojí dost námahy a starání, je brnkačka, co dělá on, je skvělý a náročný.

Mám ho plný zuby, popravdě. Věřím, že by se srovnal jen v případě, že by věděl, že mu můžu dát kdykoliv kopačky a na zadek nepadnu.
Pokud nejsou doma problémy, je pohoda, chová se normálně - i když tak nějak samozřejmě, všechno je pro něj samozřejmost. Ale jakmile mu přeložím stéblo - jdu s ním do konfrontace, už mám na talíři, v čem všem jsem neschopná, nedovede se normálně pohádat, držet se tématu, řve a sází podpásovky.

Radu nečekám, kde je problém a jak by se měl řešit vím.

Má mě prostě na háku.